tour de písky

  • Nadřazená kategorie: Články
  • Zveřejněno 23. 5. 2017 11:17
  • Napsal kuba
Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to Twitter

Po necelém dvou měsíčním čekání na počasí, jsme se sešli v pondělí 15.5. na večer s Djangem v Novém Jičíně a vyrazili společně směr pískovcové dobrodružství.

S a S skica1

Starostová a Starosta

 Toho večera přijíždíme na flek pod Sušky a trávíme tady zase po čase noc ve stanu. Ráno parádička. Slunko svítí, až hajcuje, tak se po snídani a přebalení všech věcí vydáváme vstříc novému dobrodružství.

 Začínáme na rozlez cestou přes tři borháky V – VI na Nosatou věž. Následuje Železitá cesta za VI. Django si potom vybírá Jihozápadní hranu za VIIc. Gabča se hecuje a cestu s jedním odsedem zdolává. Django rozlezen buchne ještě Západní cestu VIIIc (RP IX). Nastupuje do převisu, založení smyce jej podpoří k nacvaknutí prvního kruhu, rychlo vyvalí k druhému kde spočne, a po překonání bouldru nad druhým je za chvilku hore. Potom dávám Alabastrovou stěnu za VII na Alabastrovou věž. Cesta bez kruhu, ale stará to sedma, která se lezecky pohybuje spíše okolo tej V. Krása střídá nádheru:-] Přesouváme se na Hladkou věž, kde mě Django vyhecuje do Jížní cesty za VIIb. Na cvakání prvního a zároveň posledního borháku je třeba dávat bacha a potom už jen člověk smyčkuje a užívá si lezení. Sice sem v tom byl trošku dřevěný, jelikož se blížilo k večeru, ale cesta to byla špicovní. Django jen cestu přelétne a variantí. Gabča rube z posledních sil:-] Na závěr dne si Django dává Slzavou stěnu za VIIIb (RP VIIIC) na Kostku. První a druhý kruh cvaká rychlo, protože nejni čas se zdržovat. Pro další část cesty, ale uhýbá do leva do Údolní spáry za VIIb. Je podvečer, něco málo po osmé. Domlouváme přes telefon ubytko v Ádru, potkáváme místní legengu Petra “Špeka“ Slaninu, vaříme večeři pod skalama, stíháme sjet do Malé Skály na pivko. Potom se přesouváme na flek, a s kytárkou a ohněm se loučíme s príma dnem na Suškách:-]

DJ a K kytara

 Máša, Django a Kuba

Ráno vyrážíme směr nedaleké Hruboskalsko. Po krátké zastávce v Turnově, kde doplníme proviant, se ubytujeme v kempu v Sedmihorkách a zanedlouho už si to šmárujem do skal. Naše první zastavení se koná pod věží Blatník. Vybíráme variantu Údolky za VII. První délka v mém podání dopadla dobře. Je třeba si zvyknout na trošku měkčí matroš, ale jde to. Doberu Djanga a Gabču a za chvilku už vyvádí Django délku na vrchol. Koutová spárka s přídrží postraního sokola je místy silová, ale nahoře je to zase parádička. Slunko svítí a před náma je celý den:-] Po slanění se přesouváme na Taktovku a vybíráme Chlumovu cestu za VIIc. Krátky nástup k prvnímu kruhu, traverz přes hodiny ke druhému, cvakání druhého a do leva přes převis ke třetímu. V jednom místě mi zůstane v ruce chyt, tož tam visím jak “cliffhanger“, ale nakonec se všicko ustálo. Dobírám Djanga a ten pokračuje přes čtvrtý a pátý kruh na vrchol v celku morálovými odlezy v né moc dobré skále. Pak už se jen vyškrábeme na hlavu věže a sme hore. Místa moc nejní, zapisujem se do knížky a mažeme dolů. Následuje odpolední pauza, a potom obhlídka údolky na Kapelníka, kterou buchnul loni na podzim Django s kámošem Davidem. Naozaistná línia. Ke konci dne ještě přelézáme všichni tři Svatošovu cestu za VIIb na Dominstein a spokojeni upalujem do kempu na pivo. Na lačno šupnem ze dvě piva a pozdní večeře do nás vletí jak nic. Šlaftruňk před stanem a hurá do spacáku, zítra nás čeká další den.

údolka blatník

Radan Kuchař odlézá od druhého kruhu Údolní cestou na Blatník

 údolka kapelník

Údolní stěna Kapelníka

 dominstein

Svatošova cesta na Dominstein

Po snídaní se vyrovnáme na recepci a přesouváme se autkem na parkáč u zámku Hrubá Skála. Nabalíme batohy a za chvilku už stojíme pod Dračím zubem. Na radu Djanga zkouším nalézat do Kauschkeho hrany za VII, ale u prvního kruhu, kde je dobré dobrat, je zrovna vosí hnízdo. Slezu dolů a v plné zbroji jsem vyslán na první délku Rudé hrany za VII na Dračí věž. Na rozlez si nástupový komínek musím dojistit, ale za chvilku už traverzuju k prvnímu kruhu. Dobírám Gabču, Djanga a ten hnedle valí hore. Lezení parádní, dobře odjištěné. Krásná to věž s krásnými výhledu. Teplota k poledni stoupá a tak se rozhodujeme raději ukrýt ve stínku na Skauta. Po delším rozhodování se Django pouští do cesty od V. Sochora s názvem Létavice za VIII. K prvnímu je to daleko, do kopce a jištění je slabota, tož raději sestupuje a vrhá se do Karamby za VIII na Skautskou věž. Cvakání prvního kruhu a odlez od něj je celkem nářez, ale zdařilo se. Ještě pár rajbasových krůčku na hraně a je hore. Já při přelezu využívám stylu SOS, jak jej nazval Radim (odvozeno od OS:-]), a tak na pátý pokus jsem konečně za prvním kruhem. Rajbuňky zvládám LTT (len tak tak), a tak jsem rád když si na vrcholku můžeme zase podat ruce. Na závěr dne vybíráme Normální cestu za VIIb na Únorovou věž. Nástupový komín, který jsem netrefil, musím po výlezu nahradit dvěma malými přeskoky, abych se dostal na správné místo do stěny. Ještě kousek popolézání a jsme u prvního kruhu. Dobírám Djanga a ten, za což jsem nakonec rád, to tahá nahoru. Silový převis, cvakání druhého kruhu a rajbas věru divoký. Na prvého už bych tam asi letěl. Zapisujem se do knížky, užíváme výhledů, slaníme. Cestou k autu se ještě jdeme mrknou na legendární Kouřovou cestu na Daliborku . Pak už jen večeře na parkoviště. Dnešní menu, pasta ala co zásoby daly. Už za tmy nasedáme do auta vydáváme se na cirka hodinu a půl dlouhou cestu směr Adršpach. Večer se ustájíme v kempu u Stránských v Havraním městě přímo pod skalami a s jasnou předpovědí letního počasí, se těšíme na pátek.

Dračky 

Dračí zub a Dračí věž

 kauschkeho hrana

Kauschkeho hrana na Dračí zub

 kouřová

Kouřová cesta na Daliborku

Raní klasika už je vcelku vyladěná, a tak co nevidět už stojíme před rozlezovou věží Bakchus. Django vybírá hvězdičkovou Starou cestu za VIIa. A je to tady, vítaj v Ádru. Jak cesta vypadá od spodu na pohodu, tak o to divočejší to je. Nakonec se však lehce dodření setkáváme na vrcholku. Rozlezovka je za námi, tak pojďme to aplikovat:-] Django vybírá cestu Přeskokem na Velkého Konšela za 3/VIIa. Je to hecař a špicovní lezec, tož pro něj nejni problém cvakat kruh vysoko nad zemí. Takže asi po dvaceti metrovém komíně a nacvaknutí prvního kruhu nalézá do zajímavé širočiny. Na balkoně mě dobere a místy si říkám, že mám občas strach aj na druháka:-] Odlez z bálkónu řeší Django stavěním, já přítáhem za lano. Širočina je hustá, a místy svírá jako ďas. Od druhého kruhu vytáhnu kousek délky k dalšímu, doberu Djanga a čeká nás přeskok. Skáču dobře, skáču rád, ale v takových to výškách jsem ještě neměl tu čest. Dobře to zajistíme, jeden pořádný nádech a Django už letí. Jak nic, je to profík. Dobírá mě u kruhu a je řada na mě. Není čas moc rozmýšlet a tak to řeším taky na rychlo. Odraz mohutný, doskok o to delší, div sem čumákem nenarazil na protější stěnu. Od kruhu už je lehčí převis a trádá hore. Je to mazec, expedice za námi a my sedíme na parádní věži, a ktomu ještě Hore Zdar:-] Co víc si přát. Vrcholovou cigaretku necháváme do nížin, protože máme oba sušáka jako blázen. Máváme na Gabču, která celý výstup pozoruje z protejšího masívu a po chvíli odpočinku slaňujem dolů. A aby nám to ten den nestačilo, tak se k večeru vydáváme na Cukrovarský komín Kampaňovou cestou za VIIa (VIIIa bez stavění). Lehkým nástupem se dostáváme až na plošinku, kde začíná to pravé lezení. Majstro nastupje, ale už lehce ohoblované polštářky prstů a vysoká teplota mu nedovolí se do toho pustit na ostro. První kruh tedy nahazujem a pak už to sviští ke druhému a na vrchol. Já volím takhle na večer styl SOS, a jsem rád že jsem se tam nakonec vůbec vyškrábal. Cukrovarák je náš:-] Když slaníme dolů, je čtvrt na deset a my už se nemůžeme dočkat na pivo. Pobalíme, rychle proletíme skalami, potkáváme Gabču, která nám jde již na proti, hodíme se do gala a frčíme se občerstvit do naší oblíbené Kalírny.

Bakchus 

Starou cestou na Bakchus

 Konšel

U druhého kruhu cestou na Konšela

konšel 123

Přeskok z Malého na Velkého Konšela

Předpověď na sobotu hlásila ochlazení a občas přeháňky. Jsme už po čtyřech dnech vcelku opotřebovaní (jak kdo:-]), a tak volíme cestu na finále a na večer přesun domů. Nakonec padlo rozhodnutí pro Starou cestu za VIIa na Starostovou. Stěna je ze začátku dost vlhká a zelená, ale Djanga to nakonec neodradí. Tentokráte s námi jde i Gabča, pro kterou je tenhle styl premiérou a myslím, že si ho náležitě užila a parádně zabojovala. Začínáme ostrým startem v oslizlé spáře, prolézáme chodbou do komína a setkáváme se u prvního kruhu, podle stavu snad z roku 1923, kdy jej tu osazovali prvovýstupci:-] Nástup do širočiny nejni vůbec zadara a na prvého bych se tam asi posr.. Gabča bojuje jako blázen, a pomocí přítáhů lana se nakonec vyškrábe na plošinku. Já zkouším Djangův styl a kupodivu se dostávám na plošinku také:-] Následuje výlez do komína, jím hore a překrok na podvrcholový pilíř. Čeká už nás jen výlez na hlavu paní Starostové. Django s plným soustředěním nakonec zdolává vrcholovou partii, a na konci ještě hodí „cliffhangera“ na jednom z madel. Gabča dobrána na byka taky výlez přebuší (taky hodí “cliffhangera“:-]), a já lehkým SOS stylem nakonec taky:-] Hore pofukuje, ale radost je veliká. O to větší je, když zjistíme že máme další Hore Zdar. Je to o to umocněnější, že jde zrovna o takovou to věž v Ádru. Na slunění nejní dneska čas ani podmínky, a tak pomalu slaňujem raději dolů do závětří. Dole nás vítá jako obvykle Ferko s Mášou, naši věrní psí druhové. Pobalíme věci, dáme cigaretli na pohodu a s batohy na zádech si to šmárujem ven ze skalního města směrem do kempu.

ST a ST

Starosta a Starostová

 Starostová 1

Tak takto podobně jsme tam stáli:-]

Sbalíme stan a všecky saky paky, ještě se stačíme potkat s Danem z kempu, v Kalírně do sebe hodíme kus žvance a něco tekutin a v pět hodin naše posádka směřuje v samochodu na východ.

Závěrem musím říct, že to byl parádní (skoro) týden ve skalách a díky Djangovi sme poznali Hrubici a taky vočem to v tom Ádru je. Tož díky za ty hecy brachu.

Za týden valíme zase na čtyři měsíce do Anglicka, a tak se do skal podíváme asi až na podzim. Už teď se na to setkání nesmírně těším. Velký dík taky patří Gabči, která s náma výlet absolvovala a do některých cest šla, co jí síly stačily.

Obraz1345

Django a Kuba pod Blatníkem

PS: Neměli jsme sebou foťák (až na tu poslední fotku, která je z telefonu), takže jsem použil skicy z Gabčiného skicáku a fotky z knížek: Cesty k Vrcholům odViléma Heckla; Hrdě, tvrdě, mazaně od Lucie Novákové a Vysoká hra od Pavla Lisáka.

Za celou výpravu, Kuba

 

Napiš komentář

Odeslat komentář jako host

0
podmínky.

Lidé v této konverzaci

červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Nejbližší akce

Žádné události

Partneři

Fitcraft
Vyrobce fotovoltaickych panelu

logo.jpg
Chata Svinec

konkys 1
Autoplachty a velkoplošný tisk

zemancar
Autopůjčovna a autoservis