Chamonix 2016

  • Nadřazená kategorie: Články
  • Zveřejněno 28. 10. 2016 18:31
  • Napsal Onďas
Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to Twitter

           Jak už bývá dobrým zvykem, v letních měsících se vydáváme objevovat nové výzvy do vzdálenějších, v jinou dobu hůře dostupných, vysokohorských oblastí.

Chamonix - Dalmazzi-7

Už několikrát jsme v debatách u lahodného moku zabrousili do jedné z nich a tou je Chamonix, respektive oblast v trojúhelníku Mont Blanc, Aiguille di Midi a Pointe Helbronner. Než jsme se tam však mohli vydat, bylo potřeba aklimatizovat a nejlépe se u toho rozlézat. Vápník už měl od loňska vyhlédnutou italskou chatu Dalmazzi (2584mnm), která leží na úpatí ledovce Triolet a je pouze asi 20km od lanovky, která vede na již zmíněný Pointe Helbronner. Chata se nachází v pořadí druhém údolí na jižní straně trojmezí Francie, Švýcarska a Itálie.  Údolí vévodí vrchol Aiguille de Triolet 3870mnm, od kterého pak do údolí ubíhá hřeben s několika vrcholy okolo 3200mnm. Poslední vrchol hřebenu končí hned nad chatou. Průvodce který jde stáhnout přímo ze stránek chaty slibuje krátké nástupy a zajištěné štandy, takže se dlouho nerozhodujeme.

mapa triolet

            Odjíždíme v sobotu ráno, cestu volíme přes CŘ, Německo a Švýcarsko s vidinou ušetřených peněz za mýtné a kromě pár překvapení v podobě placeného tunelu mezi CHF a IT stranou celkem v pohodě dojíždíme na parkoviště. Přespíme v Octacaravánu a ráno vyrážíme do údolí. Cestou přemýšlíme jestli zalézt teď, anebo až nad chatou, ale potřeba aklimatizace rozhoduje, že až hore. Stíháme ještě 6ti délkovou 300m dlouhou, plotnovitou a lehkou cestu L'ultimo Viaggio di Camia s nejtěžším ale krátkým úsekem za 6b.Cestou dolů zjišťujeme dost nepříjemné poznatky ohledně slaňování v ukloněném terénu. Večeře v podobě Víťového Travellunche nás dostatečně připraví na chladnou noc na VIP povale, kde jsme úplně sami.

Chamonix - Dalmazzi-26

           Ráno si kazíme chuť kaší z prášku a tím je konzumace kaší pro tento výlet ukončena. Volíme delší nástup i delší cestu, v rámci aklimatizace 700m dlouhou variantu cesty Kermesse Folk, dle průvodce s několika úseky za VI+. Moc jich nepotkáváme, možná taky proto, že orientace ve stěně a štandech je celkem obtížná a kdo ví co jsme nakonec lezli :) Každopádně výhledy nádherné a po mnoha hodinách dobýváme vrchol Monts Rouges de Triolet 3289mnm. Slanění je podobné jako předchozí den, jen o několik hodin delší, naštěstí bez totálního záseku a nutnosti někam lézt.

     Lultimo viaggio di camia

           Po příchodu na chatu volíme rychlý sestup zpět k autu a to ze dvou důvodů. Jednak, že platit dalších 12€ za mrazivý nocleh je nehoráznost a jednak ušetříme nějaký čas dopoledne druhý den. Jo a navíc jsme si v autě zapomněli medovici, to byl asi hlavní důvod :-p. K autu už přicházíme za tmy a řádně vyndaní. Bez očisty do spacáku po třech dnech ale nemůžeme, takže lezeme do řeky a rázem je z toho očistec, ledovcová voda má asi půl stupně a já trpím jak pes. Místo špinavých nohou mám dva zmrzlé špinavé pahýly, ale nějak to nakonec přežiju. Vápník zřejmě trpí o něco méně, ale nechce mi prozradit jak to dělá.

 Chamonix - Dalmazzi-1

            Ráno jako vymalované, tak zahajujeme přesun do Courmayeru pod lanovku, kde nevěříme svým očím, kam až vede fronta. Volíme ústup pod strom na parkovišti ve městě, kde taháme všechny cajky ven doufajíc, že než se zabalíme, tak bude fronta pryč. Balení na 6 dní s jídlem, plynem, stanem, letním i zimním cajkem, oblečením atd. prostě neochčiješ, a tak z batohů vznikají takzvané „svině“.  Fronta za těch pár hodin skládání leporela opadla, ale většina parkování zdá se býti za peníze. S tím se nesmiřujeme a kroužíme dokola tak dlouho, než se uvolní flek na místě, které se jeví jako gratis. Kupujeme zpáteční tiket a kabinkou, která se otáčí za jízdy dokola jsme za chvíli na Helbronneru. Vymotat se z horní stanice lanovky nám v tom bludišti trvá min. 30 minut. Venku míjíme pár cedulí s překříženýma hnátama a po chvíli stojíme na ledovci. Počasí jako z pohádky a nás čeká sviní boj. Společnými silami je házíme na hrby a vydáváme se směr Pointe Lachenal, kde máme v plánu vylézt cestu Voie Contamine (TD,6b). Výhledy famózní a nekonečné. Nad hlavou nám chvíli jezdí malé kabinky což moc nechápeme, ale po chvíli to vidíme. Přes celý ledovec je natažené lano a turisti se vozí Z aiguille di Midi na Helbronner a zpět. Připadáme si dole na ledovci trochu divně, ale ty věže, které jsou všude kolem, to přebíjí. Dole pod Grad Capucinem vidíme mikrotečky a o půl hodiny později už rozeznáváme stany. I když je stanové městečko lákavé, odbočujeme doprava a systémem trhlin se krok za krokem přibližujeme našemu cíli. Většina cesty jde celkem dobře až do chvíle, kdy se to lomí a my musíme začít stoupat. Helbronner je totiž asi o 150m výš než náš cíl, nicméně jsme sešli trochu více a teď to musíme nahnat. Těch 50 výškových v té výšce a se sviněmi na zádech byl boj. Stan stavíme na dohled od další dvojky, která přišla chvíli před námi. Od této chvíle se z nás stávají ledovcoví poustevníci na dalších 6 dní.

Chamonix - Dalmazzi-63

 

            Počasí drží, noc klidná a ráno vymeteno. Uvařit čaj, hodit bobek do trhliny (a nespadnout do nějaké) a můžeme se vydat do stěny. Sousedi lezou to samé ale jsou rychlejší a nastupují před námi. O hodinku později nastupujeme my. Těšíme se jak malí kluci i přesto, že je to samá spára. Já vybojuji první délku a zjišťuji, že jarní písky z Djangem ve mně něco zanechaly, ale i tak jsem lehce připosrán. Dan to přebíhá celkem v klidáči a razí do druhé. Prvotní potíže ho však vyškolily a spárový převis v závěru délky dává na jedničku. Dolézám a čumím, nebylo to zadarmo. Pouštím se do třetí a  po 10 metrech uhýbám (nevědomky) do varianty bez borháku, což je širočina bez konce. Ta se naštěstí mění v žabáka a já chrochtám a můj lezecký žebříček dosáhl nových výšin. Po 55metrech dolízám na hranu a zjišťuju, že jsme o tři metry vpravo a 5 metrů výše než je štand. Krkolomně oblézám a slézám ke štandu a vápník zamnou. Tak to byl první zájeb. Vápníkovi posílám vercajk, ať nemusí tolik slézat a pouští se dále. Zřejmě je to však nakažlivé a i on nechce borhák a zalézá za roh do stínu kde tvoří štand do hvězdy. Odtud již cesta vede jen nahoru koutem s jehlou v něm. Zima a lokr doprovází první půlku délky, tam se vyndám, ale zpět cesta nevede. Druhá půlka už je pevnější, ale mám pocit že ta 8mi metrová jehla která je spojená s masivem jen ve své zálkadně, musí každou chvíli vypadnout. Opatrně ji objímám až do místa, kde končí a pak už pokračuje jen spárový kout všemi směry. S vypětím posledních sil to dolézám a hle, jsme zpátky v naší cestě přímo na štandu. Další délky se síly vrací poněvadž se to trochu ukloní a spáry jsou pro naše přátele tutové. O tři délky a jedno zbloudění později jsme na vrcholu a máme toho dost, ale lezecká duše je na vrcholu blaha. Cestou dolů se nám seká lano, což naštěstí odnesl jen oplet u jednoho konce. Travellunch a západ slunce na ledovci je nezapomenutelný.

Chamonix - Dalmazzi-96

 

            Další den balíme a přeouváme BC na plató mezi triangl a Aiguille di Midi. Stylem bratří Huberů přebíháme lehký hřebínek a za hodinu a půl už jsme v jiném světě plném turistů a hotdogů. Dáváme nejdražší pivo v životě, opalujeme, zjišťujeme předpověď a bereme dva plechy do zásoby kdyby... Předpověď hlásí jeden z posledních slunečných a bezvětrných dní. Měníme plány a místo na Triangl se balíme na Mont Blanc...když už jsme tady, tak proč to nezkusit, však lézt se dá i v horším počasí. Spát jdeme v 8, ale do půlnoci oba tak nějak probdíme, takže budíček není ani třeba. V 1:10 zavíráme tropika a zcela osamocení vyrážíme do hangu. V půlce vidíme, že jde ještě jedna trojka, což nás lehce uklidnilo. Na Taculu jsme za dvě hoďky, scházíme do sedla a před námi nejtěžší úsek do sedla Aiguille di Midi. Raději moc nesvítím nad sebe, protože seráky vypadají hrozivě. Od sedla Mauuditu do sedla pod Mt.Blancem to jde hladce. Dokonce si říkáme, že snad stihneme i východ slunce. Už téměř za světla skoro běžíme posledních 500 výškových a díky dobré aklimatizaci jsme tam opravdu včas. V 6:40 nás zalijí první paprsky světla, s námi si to užívá dalších 50 horolezců z Gouteru. Totálně vyčerpaní závěrečným race módem se snažíme dát dohromady, což se daří, takže fotíme a jako jední z posledních to balíme. Dolů to jde hladce, seráky téměř podbíháme a pak už pěkně na pohodu do BC. Pivko, T-lunch a po zbytek dne opalovačka.

Chamonix - Dalmazzi-142

            Předpověď nevyšla, je opět azůro, a my jsme překvapivě fresh. S jistotou zkušených poustevníků nespěcháme a v 10 nalézáme do Cheré Culoir, což je 5ti délkový led v pravém zářezu Triangl du Tacul. Pecka!! Led jak z příručky ledolezení, pokud zrovna neminu štand tak i ty jsou tady parádní. Výstup na Tacul v lokrovitých horních pasážích odkládáme na jindy a slaňujeme stejnou cestou. Již rutinní slaňování prokládáme filozofickými úvahami o maličkostech, na kterých závisí naše bytí zde. No a pět minut později, když fotím, tak zapomínám na brýle a ty se poroučejí do ledového kuloáru....jako bychom ty maličkosti zrovna neprobírali. O dalších 250 metrů níže nacházím 3 ze 4 částí okulárů a večer je tedy ve znamení opravy. Zicherka, tejpka, parťák a nůž, to vše je potřeba. Brýle opět drží na nose, na místo levého sklíčka mám zorník z tejpky s dírou uprostřed. Jak se jeví druhý den ráno, i tak to není ideální (eskymáci ví proč).

triangle chere

 

            Na vynesení odpadků cestou Via Rebuffat (6a) na Aiguille di Midi to ale stačí a nás čeká poslední den ve stěně. Jelikož jsme nabušení, tak bereme mačky, boty i odpadky za celý týden do batohu. To se nakonec ukázalo jako ne úplně dobrý tah a tak se, jeden méně, jeden více, docela trápíme. Na kráse stěny, potažmo cesty, to ale nic nemění a opět si užíváme spár, sokolů a lehce nepříjemných rajbaso-spárek. Hore si dáváme sandwich francouzských rozměrů, který do sebe s funěním soukáme, ale ten pocit, dát si normální jídlo, je super. Díky závaží v batozích scházíme po svých, však již odlehčení od odpadků a těšíc se na poslední T-lunch ve stanu. Budík na odchod nastavujeme na 4:30, ale v noci venku fouká, takže se hrabeme až kolem 7. Za výrazné podpory slunce se balíme a o hodinu a půl později vyrážíme na cestu. Čeká nás přechod přes celý ledovec, tentokrát však víc do kopce. Po pár hodinách jsme však úspěšně na stanici Helbronner a teď už jen neotrávit spolucestující v kabinkách.

Chamonix - Dalmazzi-198-0

 

            Sečteno podtrženo, 8 dní v horách, z toho 4 více délky ve stěně, 1 v ledu, 1 Mt.blanc a 1 hřebínek. Díky Danovi za super zážitky a neutuchající optimismus!

Fotky zde na Zoneramě

 

Napiš komentář

Odeslat komentář jako host

0
podmínky.

Lidé v této konverzaci

červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Nejbližší akce

Žádné události

Partneři

Fitcraft
Vyrobce fotovoltaickych panelu

logo.jpg
Chata Svinec

konkys 1
Autoplachty a velkoplošný tisk

zemancar
Autopůjčovna a autoservis