Severo - západní Skotsko

  • Nadřazená kategorie: Články
  • Zveřejněno 20. 10. 2016 16:36
  • Napsal kuba
Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to Twitter

Letos jsme na Holy Islandu trávili jen léto. Plán na podzimní výlet byl zprvu dosti otevřený, ale nakonec vyšel.

 Vyrazili jsme v pondělí 18. září směr dobrodružství. Cesta z ostrova na Edinburgh, Perth a Pitlochry je nám již známá z loňského roku, tentokrát však držíme směr sever a pokračujeme do městečka Aviemore a odtud míříme do údolí Glen More. Vyjíždíme až na nejvyšší možné parkoviště cesty. Odtud je možné vidět lyžařské středisko, a zároveň je to výchozí bod do světa kopců a skal místních zvaných Cairngorms (kdo by potřeboval, tak z minulého roku máme v oddílu mapu od Terez a Toma). Co upoutá naši pozornst, je stádo pasoucích se sobů (díky Terez za upřesnění:-]). Noc trávíme v místním kempíku. Na konci srpna mě zčistajasna potkaly jakési ekzémy, takže čistá tekoucí voda je potřebná téměř každý den. Ráno po snídani jdem na venčící procházku k nedalekému Loch Morlich a za hodinku jsme již v autě směr město Inverness.

Město proletíme během dvou hodin, zastavíme se na oběd a za chvíli opět nabíráme směr sever. Netrvá to dlouho a naše cesta se zužuje do jednoho proudu. Známá to klasika místních končin. Není se však čeho bát, vyhýbacích míst je tu spousty.

Konečně asi po hodince a půl dojíždíme do dnešního cíle a tím je vesnice Tongue. Hledáme místní kempík, ale jakmile na něj narazíme, dlouho neváháme, točíme se a pokračujeme raději další hodinku do městečka Durness. Cest je tu po skromnu a spíše tu dominuje příroda a Loch (zátoky) a Kyle (jezera), které je třeba často objíždět. Konečně dojíždíme do Durnes a nacházíme i kempík. Klasika klasik, večer nikde nikdo na recepci, takže je třeba si podle plánku kempu najít fleka a ráno zajít zaplatit. Počasí nám pořád ještě přeje, ale fouká o 106. Ráno po probuzení stojí za to. Jsme poprvé takto na severu a ještě k tomu u Atlantiku. Voda a písek jsou jiné než u nás na ostrově, což poznáváme po celou dobu cesty na jih po pobřeží. Někde je písek jemnější, někde hrubozrnější, a někde snad i více šutrů než písku. A voda taky mění svou barvu a průzračnost, záleží taky jak moc fouká a jak svítí slunce, a taky na tom jak moc je znečištěná. Tuhle jsme nedávno přišlo na to proč v Británii nemají tak promakaný systém recyklace. Je to asi proto, že dlouho dobu šla většina odpadu do moře, která my Čehuni nemáme:-] Tak tedy palec hore pro naše ministerstvo životního prostředí. Po ranním venčení Ferka i sebe samých zavítáme do místní jeskyně Smoo Cave, kde na otázku jestli se tam můžeme mrknout se psem, dostáváme odpověď žádný problém“. Tím, že je tady na hoře pár čechů došlo k tomu, že mistr jeskyňář má holku z Brna:-]. Je tady práce v kempu, turismu a přilehlých hospůdkách a taky se tady parádně serfuje, je tu božský klid, nebe plné hvězd, a nejbližší město (berme tak 2000 obyvatel) vzdáleno 2 hodiny autem. Tak proto jsou možná tady:-] Po prohlídce jeskyně a krátké konverzaci o pivu:-] se přemisťujeme na mini ferry přes Kyle of Tongue.

Chystáme se navštívit nej severo-západnější maják ve skotsku s názvem Cape Wrath, a k tomu přespat v bothy (místo k “nouzovému“ přespání) na pláží Kearvaig. Ve dvě hodiny startujeme “trajektem“ pro deset lidí, a za deset minut jsme na druhé straně. Využíváme z časových důvodů minibusu a jedeme i s ostatními turisty na maják asi hodinovou cestu částečně po vojenském prostoru. Maják je snadno k rozpoznání jelikož jej stavil klan Stevensonů, kteří mají na svědomí většinu majáků na skotském pobřeží. Otevřené je tady i občerstvení, jehož “foajé“ slouží rovněž k nouzovému bivaku. Žádní delfíni, žraloci ani velryby nejsou na obzoru, proto po horké čokoládě nasazujeme batohy a šlapeme si to směr bothy. Asi za hodinku a půl jsme u ní, ubytujeme se, ještě za světla stíháme projít pláž a večer trávíme s polským novinářem a dvěma kluky z německa, kteří přicházejí asi čytři hodiny po nás, jelikož nenašli odbočku správnou, i přesto že ji nám všem šofér v buse ukázal:-] Měli radost jak hrom, když jsme jim od chaty svítili čelovkou a do toho nám krom šumění oceánu chrochtalo ve svahu stádo jelenů:-]. Další den je po ránu trochu fryšno, a tak se upalujeme ohřát na slunce. Čeká nás 13 km pochodu a na konci cíl, v podobě převozu na druhou stranu zátoky. Časovku zvládáme a po přebalení věcí míří již na jih.

Projíždíme městečko Scourie a opět po jednoproudé klikatici dorazíme na večer do kempíku v osadě Clachtoll. Na cestě je třeba dávat bacha nejen na zatáčky, vyhýbačky a proti jedoucí auta, ale tak na ovce a krávy, které se motají všude kolem. Tady v téhle oblasti jich připadá 20 na jednoho obyvatele:-]. Místy se jedná spíše o “road trip“, takže co chvíli zastavujeme, fotíme a nestíháme pobrat ty rozměry prostoru. Loni jsme tomu čuchli při výletu na ostrov Skye, ale tohle je ještě 4x umocněnější.V kempu klasiku od hygieny až po vaření. V místním obchúdku nás potěšili taky pivem ze “Skájů“, a tak do nás na pláži padá jako nic. Výhledy jsou ještě parádní, ale zítra se to má zlomit.

A taky že jo. Dopoledne se to ještě drží. Projíždíme pohořím Assynt-Coigach (z gálštiny, která je tu společně s angličtinou se supr skotským akcentem hlavními jazyky), a ještě za sucha stačíme vystoupit na kopec Stac Pollaidh. Od dvou hodin začíná místy dost pršet, tak ještě stíháme zastávku v Geoparku, kde se dozvídáme spoustu o historii nejen skotské geologie.

Před setměním již sedíme ve městečku Ullapool pří šálku dobrého čaje. Po ubytování v kempíku a večeři, ještě stíháme zajít na pivo, a málem se nám podaří vykoupit místní book shop. Toliko zajímavých knížek tam bylo:-] Je to taky první noc, kterou trávíme v autě, jelikož poryvy větru zesilujou a prší v různých intenzitách tak 10x za noc. Předpověď nás taky na místo výletu do hor poslala trajektem na ostrov Lewis (soustroví Hebrydy). Tříhodinová plavba i s Ferkem na palubě nás ponechá na dvě hodiny ve městečku Stornoway. Parkem se propleteme ku hradu a na zpáteční cestě zavítáme do mini centra. Je to fajn vidět, že i takhle “mimo“ se dá žít. Procházíme taky kolem známého řeznictví McLoad, kde byl zrozen tak vyjímečný Black Pudding (obdaba našich jelit ze zabijaček). V místním multukulturním centru stíháme taky výstavu o skotských “tartech“ (karované vzory na sukních a ostatních částech oblečení). Ani jsme netušili, že každý klan má svůj vlastní vzor. Následuje teplá polívka do nitra žaludku a hurá na plavbu. Po třech hodinách jsme zase v Ullapool a zase ve stejném kempíku. Na večer se podle slibované předpovědi oblačnost protrhává a my zažíváme famózní záři při západu slunce (které samosebou ještě nevidíme:-]).

Ráno vyrážíme kam jinam, než-li podél pobřeží na jih. Tento den je ve znamení duhy, protože tolik kolik jsme jich viděli za ten den jsme snad neviděli za celý život. Zprvu všechny ty obrazy fotíme, ale ke konci dne už jenom kroutíme hlavou. Opět projíždíme nekonečnem kopců a jezer, až se přes městečko Gairloch dostaneme k našemu kempíku v osadě Big Sand. Šíleně fouká a náš stanový prostor je hned za písečnými dunami, takže jakmile si po ustájení dáme hrnek vína, na konci už cedíme zrníčka písku mezi zuby:-]. Počasí přeje, a tak vyrážíme pěškobusem na 5 km vzdálený maják. Je to paráda. Nikde nikdo, výhledy na ostrov Raasay a Skye se nám naskýtají co chvíli v jiném hávu, protože mraky, voda, skály, kopce, slunce, vítra a déšť spolupracují na jedničku. Pomalu nám dochází, že náš výlet se blíží ke konci, a tak rozjímáme a promítame myšlenky o dnech minulých, přítomných i budoucích. Na večer se snažím uspořádat opekáčku na zakoupeném jednorázovém opékači, ale marně. Ani nevím kde se stala chyba:-], ale párky nakonec i se směskou končí v ešusu, a v přítmí auta za svitu čelovek a bubnujících kapek na střechu užíváme zase dalšího večera v naší káře:-].

Před námi je jedna z posledních etap, a tak po nabalení všech věcí vyrážíme směr pohoří Torridon. Je to zase den s průjezdem po nekonečných cestách se spoustou výhledů okolo. Míjíme krásné Loch Maree s velikou historíí, hlavně z období přínosu křesťanství do kraje. Kolem všude jsou taky borovicové lesy, jejichž dřevo je jedním ze základních stavebních materiálů pro celé Skotsko. Projíždíme taky kolem majestátního Ben Eighu, po kterém je pojmenována místní přírodní rezervace. Kolem oběda dorazíme přímo do “městečka“ Torridon, kde se rozhodujeme podívat dále do jednoho z údolí. Stíháme krátký výlet a v celku suší se vracíme spokojení a vyvětraní zase k autu.

Po asi hodinovém přejezdu se ten den ubytujem v osadě Applecross, kde zavítáme večer do hospody narvané k prasknutí. Je pravda, že moc jsme jich po cestě nepotkali, tak asi proto:-] Dokonce při příjezdu potkáváme na náměstíčku i volně pasoucího se jelena:-].

Počasí přiostřuje, ale nám se blíží poslední den výletu. Ten víceméně strávíme v autě cestou na ostrov. Jedinou zastávku si dáváme ve Fort Williamu pod Ben Nevisem, abychom zase o kousek více čuchli k tomuhle místu. Samotný průjezd přes údoli Glen Coe je nesmírný zážítek, kde po obou stranách silnice se kolem vás tyčí velikání v různých výškách a v různé mohutnosti. Zážitek nám ještě umocňuje vodorovný déšť:-]. Asi po dvou hodinách se všechno uklidní, osidlení začíná přibývat a kopců ubývat. Naštěstí je ten návrat velice pozvolný. Když mi však na večer, po příjezdu město Berwick (veliké jako Nový Jičín, vzdálené asi 15 minut od ostrova) připadá jako New York, říkám si v hlavě, kde jsem to k sakru byli:-] Nakonec štastlivo až přešťastlivo přijíždíme na ostrov a večer sdílíme v našem oblíbeném baru obklopeni rodinou a přátely zážitky z cest.

Výlet to byl parádní. Toliko úprav obytných aut a dodávek sem ještě neviděl a dosti mě inspirovaly, a ikdyž jsme tentokráte nelezli ani toho moc nepochodili, jednoznačně se jednalo o inspirační road trip, jak v rámci lidí a kultúry, tak taky překrásné přírody. Díky za něj:-] A kdo můžete, tak se tam zajeďte podívat, myslím si že v rámci evropy je to velice nedotčené místo. A kdo by chtěl s plánováním výletu poradit, klidně napište, budu vám rád nápomocen.

Tož, sa ja lajta a slanževá:-]

Kuba, jeho věrná dobrodružka Gabča a chlupatá koule zvaná Ferko:-]

Více fotek zde: https://www.zonerama.com/KuGafeVyletyTrips/Album/2320668

Užitečné info:

http://www.walkhighlands.co.uk/maps/

http://www.mountainbothies.org.uk/index.asp

mapa road tripu

 

Napiš komentář

Odeslat komentář jako host

0
podmínky.

Lidé v této konverzaci

  • Parádní článek i fotky. Během čtení o pro mě známých místech mi vyplavaly na povrch vzpomínky z našeho loňského tripu. Ale závidím ty soby, to muselo být něco! Těším se na "již tradiční" podzimní výlet ;)

    Komentář naposledy upraven v před 9 měsíci od Valentík Tomáš
    0 Líbí se Krátká URL:
  • Parádička, tam se musím taky podívat :p Nechce se ti, pro lepší představu, vyznačit někam do mapky trasu onoho roadtripu?

    0 Líbí se Krátká URL:
červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Nejbližší akce

Žádné události

Partneři

Fitcraft
Vyrobce fotovoltaickych panelu

logo.jpg
Chata Svinec

konkys 1
Autoplachty a velkoplošný tisk

zemancar
Autopůjčovna a autoservis