Na Fagaraš jsme vyrazili ve skupince třech lidí (Pepa Pacula, Štěpán Kozák, Kajoš Neřád). S klukama se dobře známe z předešlých akcí, takže plánování probíhalo celkem bez problémů. Díky finanční podpoře z Programu podpory mladých horolezeckých talentů z NJ a okolí a materiální podpoře kamarádů z HO Kailas se podařilo všechno připravit a 27.1.2012 jsme nasedli na vlak směr Rumunsko.

Ráno ve čtyři Štěpán vylézá ze stanu a vaří vodu, Pepe a já jíme a pakujem. Teplota je kolem -15°C. Ve svitu čelovek šlapeme lesem a střídáme se po 50 krocích. Sněhu je po kolena a na zádech máme 30kg. Postupně se systém střídání rozpadá a cestu prošlapává, kdo má nejvíc síly. Pomalu stoupáme kolem potoka, čtyřikrát brodíme a nadáváme na mapu. Značení vede jinudy než je v mapě, takže se odpojujeme od potůčku a valíme svahem nahoru. Pauzy jsou čím dál častější, snažíme se doplnit energii. Sníh ve svahu ujíždí a není možné vyšlapat pořádnou stopu. Sněhu je do půlky stehen, postupujeme pomalu a potíme krev. Síly docházejí a chata pořád v nedohlednu. Štěpán si stěžuje na podchlazené prsty u nohou, Pepe je na tom podobně. I když je jim po těle horko, nedaří se rozehřát prsty. Kopec je pořád stejně prudký a žádné místo na stan. Pokus o stvoření plošiny na stan se téměř povedl (kousek stanu je ve vzduchu). Pepe vaří vodu, večeříme. Ve stanu je příjemných -5°C…

Ráno budíček v 5:30 – nemělo význam vstávat dřív, protože zalesněným svahem se nedalo jít s čelovkou. Za světla razíme dál a po hodině přicházíme k chatě. Kluci dávají do bot zahřívací polštářky. Teplota je na -13°C. Rozcestník ukazuje nahoru přes loučku, pak ztrácíme značení a valíme to podle kompasu lesem. Kopec jako prase, hodně sněhu, větve a sníh sypající se ze stromů na hlavu. Šlapeme každý svým tempem a les po třech hodinách začíná řídnout. Rychlý oběd a valíme nahoru na vytoužený hřeben. Slunce svítí a lavinovka čtverka se připomíná duněním, při kterém opadává sníh ze smrčků. Upravujeme rozestupy a pomalu stoupáme. Konečně se odkrývá výhled na hřeben a svítí na nás slunce.

Nádherný výhled na severní stěnu Suru. Další dunění, při kterém jsme se málem připosrali nás upozorňuje na riziko, které hrozí. Procházíme kolem pomníčku a vidíme čerstvou prasklinu ve svahu. Postupně procházíme rizikové místo. Rozhodujeme se, zda postavit stan v sedle v 1800 m. n. m. nebo přejít do 2000 m. n. m. do dalšího sedýlka. Nakonec zůstáváme níž, sušíme věci na slunci, kopeme a vaříme. Slunce pomalu zapadá a pod námi se postupně rozsvěcují města. Je kolem -17°C a nefouká. Stojíme před stanem a užíváme si tu nádheru. Štěpán rozehřívá nohy ve spacáku a jdeme spát.

Budíček v 5:00. Klasické ranní vaření a pakování. Štěpán má problém obout zmrzlé boty. Opět přichází řada na zahřívací polštářky. Spakujeme a vyrážíme po hřebeni nahoru. Po cca 50 výškových metrech přezouváme na mačky. Pepe má silně podchlazené prsty, Štěpán necítí nohu a prsty má omrzlé… Rozehříváme ho, dává si aspirin na zředění krve, další postup by pro něj byl riskantní. Další noc bez následků nemožná. Otáčíme se a jdeme dolů stejnou cestou. Nikdo moc nemluví, jde se rychle. Prošlapanou stopou a z kopce cesta rychle ubíhá. Děláme pauzy na rozehřívání. Pepemu se prsty rozehřívají a dostává se do pohody. Štěpán na tom není dobře, nemluví… Z hřebene jsme se dostali zpátky do vesnice za šest hodin. Poslední kilometry Štěpán už špatně našlapoval. Ve vesničce jsme zjistili nejbližší spoj do Sibiu a koupili vodku. Po litru a půl vodky vypitého s místními jsme získali odvoz autem do Sibiu zcela zdarma. Vyhodili nás u hotelu nedaleko nádraží. Teplá sprcha, nohy namočené ve vlažné vodě s betadinou, jídlo, vodka. 

Probrali jsme se v osm. Snídaně a několikahodinové válení v postelích… Z hotelu jsme vypadli v 12:00. Na nádraží jsme nechali bágly v úschovně a pár hodin jsme se nudili ve městě. Vlak domů nám jel v sedm večer. Tentokrát měl vlak kupé, takže jsme uplatili průvodčího (4€) a docela jsme se vyspali. Ve vlaku jsme hodnotili celou akci a vymýšleli další plány. V létě spakujeme lehké batohy a projdeme cestu Fagarašem, kterou potom v zimě zopakujeme. Tentokrát to snad vyjde!

Velký dík patří Programu podpory mladých horolezeckých talentů z NJ a okolí za finanční podporu, kamarádům z HO Kailas za materiální podporu a všem kteří na nás doma mysleli. Bez Vás bychom seděli doma…

| další...