Odtud míříme na Popradské, kde o půlnoci uleháme za chatou do spacáků. Ráno za svítání vyrážíme pod Volovku, kde samotný výstup nám dává docela zabrat. Ono tři hoďky z batohem plným haraburdí do kopce je šichta. Jako první cestu vybíráme Štáflovku V, klasiku již z roku 1935. Jde to a po asi pěti pohodových délkách sme všici tři na vrcholu Volie veže. Slaňujem pod stěnu, Aleš si dává voraz, tak ještě na odpoledne nastupujeme s Radime cestu Stanislawského V, téže klasiku z roku 1931. Tady na Radima vyšly docela dvě zajímavé délky, ve kterých obstojně zabojoval a dotáhal našu dvojicu ku štandu. Toho dne slézáme k Vyšnému Žabímu plesu a bivakujem. Ráno nástup pod stěnu a po hledání nástupu, nalézáme do Puškášovy cesty VI/A1, o něco mladší, z roku 1947. Po krásných pětkových křídlech v půli stěny nastávají obtíže s šestkovou délkou, kde využíváme A1 a přeháhujem převis, který je kura „krajně ťažký”. Poslední délku vyvede Radim krásným sokolíkem. Hore zdar a už svišťíme komínem důle. Cosik pojíme a následuje nikdy nekončící sestup do doliny. Je přece neděle a máme dost času. Před půlnocí sme v Jičíně a jdeme ku domovům s pocitem fajně prolezeného víkendu.

Eště raz “Hore zdar a Tatrám zvlášť”, Kubajz

Foto: http://kailas.rajce.idnes.cz/Volovka_2.-4.9.2011/

| další...