Den „D“ nastal v neděli 24.7. v pravé poledne, když jsme naplnili toledo výstrojí, výzbrojí a proviantem a vyrazili směr Švýcarsko. Nesmím zapomenout na pátého člena naší výpravy, na Karla, který nám sice celou cestu kafral do řízení, ale zato nás vždy spolehlivě dovedl do cíle. Navigace (Karel) byla fakt dobrá.

První delší přestávka na jídlo byla plánována před hranicí v Rozvadově. V bufetu pro řidiče kamionů (na parkovišti nestál jediný osobák, kromě našeho) jsme si postupně dali smažený květák, smažený květák, smažený hermelín a smažený sýr. Zřejmě jsme nějak nezapadli, neboť všichni okolo měli guláš, řízek, kuře nebo svíčkovou, takže když si Dan jako čtvrtý objednával smažený sýr, servírka to už nevydržela a zvolala: „oni jsou všichni vegetariáni“. Dojedli, dopili a jeli jsme dál Německo, Rakousko, Švýcarsko. Cílem bylo městečko Saas Grund ve Walliských Alpách, kde jsme plánovali aklimatizační výstup. Když už jsme přejížděli asi druhé alpské sedlo v dešti, mlze, za sněžení, v noci, na letních gumách a v serpentinách, které snad měly více než 180 stupňů, rozhodli jsme se ukončit trápení a přespat na jednom odpočívadle. Tři péřové spacáky – paráda, jeden třísezonní – nic moc. Ráno jsme dojeli do Saas Grundu, auto nechali na parkovišti u lanovky na Hohsaas.

Vybavení na 2 dny jsme se nechali vyvézt lanovkou k první stanici na Kreuzboden (2397m). Dále jsme pokračovali pěšky postupně na chatu Weissmieshute (2726m) a dál na Hohsaas (3200m). Cca 100 m od chaty byly skalnaté terasy akorát pro stany. Po ubytování jsme studovali výstupovou trasu na Weissmies (4027m), který jsme si vybrali pro aklimatizační výstup.

Ráno, jasná obloha, horolezci nastupující na ledovec, byl čas vyrazit. Ve dvojicích David-Ríša, Dan-já (Karel zůstal v autě J) jsme, step by step, postupovali vpřed. Postupně jsme se propracovali až na čelo účastníků výstupu. Bylo vidět, že hora je pro všechny, míjeli jsme mladé lezce, mixované skupinky kluky/holky, guidy s důchodci. Za 3 hodiny vrchol, panoramata, focení, pocit vítěze – nádhera.

Na Davidova slova: „při sestupu dejte pozor, ať nezakopnete!“ jsem si vzpomněl v okamžiku, když jsem mačkou natrhl goráče. Prošli jsme znovu okolo seráků, ledovcových děr, opuštěného žebříku, přešli rozbředlý ledovec a v poledne jsme byli u stanů. Po obědě jsme sbalili BC a stejnou cestou (jak nahoru) jsme šli dolů. Dolů to už bolelo, kolena, stehna, těžký batoh, ranní výstup na vrchol, vše se ozývalo.

Ještě ten den (úterý) jsme dojeli do St. Gervais a ubytovali se v campu. Nastávající počasí nevěstilo nic dobrého, dole mírný déšť, ve výšce 4 km sněžení, mlha, vítr. Předpověď na další 2 dny nebyla jiná. Na řadu přišel plán „B“, návštěva Chamonix, prohlídka, nákupy, alpské muzeum a příjemný večer při víně. Ve čtvrtek před polednem jsme se rozjeli k domovu s rozhodnutím, že se tu jednou vrátíme.

Přestože se nám hlavní cíl cesty, vystoupit na vrchol Mont Blancu, díky počasí nepodařil, neodjížděli jsme zlomeni. Za krásného počasí jsme vystoupali na aklimatizační čtyřtisícovku Weissmies, podívali se na legendární místa v Chamonix a udělali řadu cenných zkušeností. Jak už bylo mnohokrát řečeno, ta Hora tu bude i příští rok, a když nám to sama dovolí, podíváme se na ni příště.

By Laďa

Více fotek na: http://kailas.rajce.idnes.cz/Weissmies%2C_Chamonix_2011/

| další...