V úterý hned ráno jsme vyrazili ke stěně Grossofen, kde jsme chtěli dát cestu Joe Stickler – 400 m za 6+. Jak už to tak bývá v těch Hollentalských stěnách, tak jsme nalezli úplně do jiné cesty, která za 6+ určitě nebyla. Asi po třech hodinách jsme byli na vrchu a začali slaňovat. U nástupu jsme pak potkali dva Rakušany, kteří nám pomohli s orientací a zjistili jsme, že jsme lezli Untergang des Alpiniamus. Cesta měla 120 m, jen dvě hvězdičky, ale za to byla za 7 a onsight vždycky potěší. Potom krátký rest u vody, svačina a ještě trek ke stěně Stadlwand.

Ve středu pak brzo ráno přesun asi 100 km do Wildalpenu, kde jsme půjčili loď a šli sjíždět Salzu. Pro mě úplně nová zkušenost bo jsem na divoké vodě nikdy nebyl. Naštěstí tam bylo delší dobu sucho, takže tam bylo méně vody. Jeli jsme asi 25 km, obtížnost je I-II, pár míst za III. Jede se údolími a pěknými soutěskami. Celou cestu jsou pěkné výhledy na okolní kopce, nicméně příště volím radši písky než vodu. V půjčovně vám sice půjčí loď, ale dopravu si pak řeší každý sám, takže po celém dni na vodě mě čekalo stopování zpátky do Wildalpenu, kde bylo naše auto. Naštěstí jsou tam na stopaře zvyklí, takže zhruba za hodinku jsem byl s autem zpátky a už jsme nakládali loď. Večer přesun zpátky do Kaiserbrunnu, který už se začal pomalu plnit lidmi na víkend.

Čtvrtek ráno odjezd do Semmeringu užít si sportovního lezení. Jedno 6+ na rozhýbání a pak už jen cesty od 7- do 8. Krásné, dlouhé cesty po kapsičkách. Na závěr pokus v King kongovi za 8. v převise, jaký snad ani v česku nemáme. Nejhorší ale bylo dostat presa zpátky, protože ten převis je neuvěřitelný. Ani nevím, co bylo těžší, jestli to vylézt nebo posbírat. V pátek dopoledne ještě pár cest v Semmeringu a kolem oběda jsme jeli domů. Večer už jsem stihl pivo v Cechu a v noci jsem si mohl nechat zdát o další lezecké akci.

| další...