Našel se u mě v počítači článek, který měl již dávno spatřit světlo světa. Tak tedy s malým zpožděním je zde krásné počtení od Táni. Kubajz

Cas na nz se mi pomalu nachyluje, odkroutila jsem tu jiz skoro 11 mesicu a je na case shrnout me lezecke skopiciny. Strucne vecne samozrejme,kdo to ma cist porad.

Prijely jsme sem v zime, destove pocasi a na programu byli zalezitosti typu: kde to vubec jsem, co tu delam, domluvit se anglicky, pobrat 20 hodinovy posun, nejake papirky, auto, surfingova podpora v tymu zuza a ja [ zuza jescste csto kubikova sestra- kdo nepoznal zuzicku nevi co je laska!], jo a prezit zimu ve Vanu [nikoli ve vanie koupelnove, nybrz van automobil- uf to bude jeste orisek napsat to bez hacku a carek...]

Projely jsme na sever od Aucklandu a zpet, za teplem na jizni polokouli se musi na sever... blazni, sami blazni tady... van nam zacal ve zdejsi subtropicke zime jaksi kvest zevnitr v domeni, ze jsme snad sklenik nebo terarko...ale nevzdavame se- pijeme pivko v rukavicich. O lezeni jsem zavadila v utrobach aucklandske lezecke stenky typu- nemozne delame na pockani, zazraky do trech dnu. Dalsi vnitrni pokus byl ve meste mt. manganui- nanestestinastesti jsme se stali nahodnymi svedky preboru zdejsich borcu- tak jsme alespon pokochali rohovku.

Prvni venkovni boulderovani – nepocitam nahodne najezdy na plazove povalece (po cca 3 nezdarenych destovych pokusech)- na me cekalo na slonich skalach (Elephant rocks- 2/3 jihovychodne jizniho ostrova). Velice prijemne oblinky a kudrlinky s mekkym dopadem vzoru fotbaloveho hriste o jehoz upravu se staraji mistni skopove ovecky. Nepodcenila jsem strecink, vytrepala pavouky z lezecek, rozdrtila ztvrdle magnezko i pruvodce jsem dukladne prolistovala (kazdou stranku!) a dokonce prelozila slova jako previs, komin, plotna, naklonena, stepky, listy az to boli,... pro pripad, ze bych se poustela do cirkusovych kousku, avsak do slovniku aktivnich pojmu jsem zaradila spis velke kapsy, sikovne stupy, kouty, zebrik, atp. Jo a musim rict, ze jo. Uzila jsem dosyta do plna- ze za catku skripaly zuby, nehty, nervy i slachy, ale ve finale jsem uznale pokyvala hlavou- neni to nejhorsi. Drzim se pri zemi jak metrazne tak tabulkove. Pomerne statecne jsem traverzovala pul metru az 70 cm nad zemi!

Top misto, kde mi srdecko plesalo, byla Long beach – 2/3 jizaku na vychodnim pobrezi). Panove, to se u nas jen tak nevidi. Skala na plaza, bezstarostny dopad do pisku, zajimava vyvrelina lavoveho typu. Jo, to nebylo zle, tak jsem tomu dala co proto, to se rozumi :) Je tam moc zajimavy tunel, ktery se da prolezat zepredu do zadu i naopak, jak z prava tak z leva, i po strope! Jo, to si necham libit J a sumeni ticheho oceanu za zady...

Pokracujeme dal po vychodnim pobrezi na jih jizaku. Ceka nas Kolacz bay ( Colac bay). Kategorie lavovych kamenu na pobrezi Ticheho oceanu. Za prilivu je nezbytne najit si vlastni cestu za lavovymi koralky v pisku. Trochu dzungle, trochu pastviny a take elektricke ohradniky, kterych je treba ze par prelezt (obtiznost VM- V1- nektere s *; *= pozor kope). Zde zvlaste upozornim nezkusene prelezace elektrickych ohradniku, ze nektere elektricke ohradniky kopou v intervalech! takze po prvnim negativnim pokusu s prstikem se ihned nevrhejte obema spocenyma dlanema celou vahou na drat!!*!! Konska davka, az se mi srdicko roztukalo- asi jsem uz blizko skalek. A taky ze jo! Prisla jsem sic zadnim vchodem (kanalem) ale aspon, ze spravne misto. Dekuju. Lepsi pockat na odliv asi... nikde nikdo, mam asi 45 minut nez se priliv dostane do nebezpecne vzdalenosti pro Tanu. A tak to trestam jak mi to jen jde (nejde), leze (neleze). Zuza opodal nezne kraji vlnku za vlnkou. Ja z utesu cekuju zraloky a tulene.

Dalsi zastavenicko bylo pobliz Wanaky (2/3 jizaku na zapade). Oblibena oblast, ale pro nas bez lana nestoji za rec. Vytrepala jsem se tam na jedne zidce. Kluci z ostravy predvedli pareni ropuch na opuce a uznavame, ze bude lepsi napad si jit skocit ( hledame kopec na paragliding pro alese).

Mame pred sebou Castle Hill. Vyhlasenou bouldrovaci oblast noveho zelandu, kde jsem si prvni den ani neskrtla. Vetsinu casu jsme stravili hledanim nejakeho, alespon jednoho chytu- doslova prosime o chyt. Tezke zalezitosi kulateho v apencoviteho typu podobne jako elephant rocks, akorat mi to tady nelezlo, ne, na castle hill musim jeste dorust. Druhy den jsme udelali palacinky a nasli jsme ze ctyri mozna pet chytu :] ale vuci gustu zaden dysputat, zejo. My jsme dali marmeladu:]

Ceka me rozluckovy tyden s jiznim ostrovem. Vazeni a mili, tohle nikdo necekal- vracim se na misto cinu, o kterem jsem vam zapomela napsat. Pynes Ford (na severozapade jizaku) miloucke polezenicko pro kazdeho, boulder poskromnu. Poznala jsem Stepana z Lanem (holky, toho bych vam rada predstavila ;) bohuzel jsem nebyla sama. Rozluckovy vikend na skalach se Stepanem z lanem sdileli jeste dalsi 3-4 borci z siroka daleka. Ale! Posledni cesta za serosvitu me nakopla k napsani tohohle clanku! Nadherna cesta 27 metru, po francouzsku 5+ tady 18. Stone temple s 3***. A fakt ze jo. Nalezla jsem do toho za 1. s kocovinou ( po rozluckove party vodkaginrumdzuscolatonicsekana na ruzne variance- kde se mimo jine strhlo varietni predstaveni s zebrikem s bouldrovaci tematikou (v jeden moment jsme byli na zebriku 4)- co taky cekat, kdyz clovek 3 tydny sbira jablka a bydli na sadu, kde je to sam zebr...) a za 2. V totalni beznadeji na uspech. A svete! Div se! Skala me pustila! Nastup byl hladky lec stale v beznadeji; jsem v pulce a beznadej se meni v lhostejnost- tak jo- ja to teda vylezu asi; jsem ve ¾- lhostejnost je zaplavena endorfinem a me to nakopava- dolezam- trapim posledni metry (kolinko bylo, ale nevadi mi to :) sup- za hranu pekne- jo!nadherny vyhled. No a ted pisu tenhle clanek- stacila jedna cesta vzhuru do nekonecka a jeste dale...

Valim na severni osrov na vlastni pest. Prvi zastavka 3 denni festival world music- jo. Dalsi zasavka vrchol mount Taranaki 2.518 m- nadherna majestatna sopka cnici z tasmanova more. Cely vikend pod ni tancim na rytmy z dalekych kraju. Dostopuju ruznorode pod nastup na summit track. Jdu se informovat na pocasi na dalsi dny. Komicka situace- pri rozhovoru o pocasi zacalo prsel – “a prset bude slecno az do ctvrtka...”parada- 4 dny me taranaki nepusti- rozmarna hora. Nahradni plan nevysel, ale zabil jeden den a vymyslel Nahradni plan II.- bouldering na Waitomo piskovcich Airstrip. Sedim v kuchyni u jednoho ze dvou bratru, kterym patri pozemky na kterych jsou skalky- vapencove utvary pohadkovych tvaru, typu zvrasnene drsne kuze nosorozce. Kolem 4 metru, nekdy i 6. Nadherne dolezy keine stress- vrcholky maji nadherne madla, s krasnou vlastnosti berou vzdy a vsude. Presne to potrebuju- neco co mi nerozhodi slibne nahkroceni do obnovene “lezecke kariery”, i lepe- nakopne k dalsim pocinum. Ben me rano vyhodil na 4kolce- cestou jsme zahnali stadecko ovci- maji dnes freezer day. Zbytek vysvetlim doma v Cechu :) toulala jsem se skalkama asi 3 dny. Vyuzila jsem pohostinosti pani majitelove vymenou za “praci” na jeji zahradce. Airstrip= pristavaci plocha pro letadylka.

Posledni mesic na zelandu jsem byla pozvana kamaradem z aucklandu- kralup nad vltavou- tzv. Klukem na lezbu na warepapa south. Zajimave piskovce kapsoviteho razu. Jde o oblast, ktera ma priblizne 6 lokaci ve vzdalenosti do cca. 5-10km od sebe.Nejvyssi cesty co jsem lezla byli kolem 30m, ale jsou tu i vice delkove. Prevazne vsak kratsi cesticky. Idealni pro nauceni lezeni na prvaka. Prvni den na baylys road jsem podle Kluka lezla nahoru a dolu jako fretka. Nejvetsi radost z posledni cesty- vyprava pro umyslne zapomenute preso v 2/3 cesty. Z poslednich sil jsem vzpominala, jak to ten pege rikal s tim kolibrikem, sokolikem ?ruka ruka noha noha hlava zobak... jo tak nejak :) na rozlezeni jsem koukala po 16 (rekla bych takove lehci 4) a kdyz byly svaly zahrate troufla jsem na druhaka i na 18 J coz budou takove lehci petecky... druhy den jsem se odvazila vytahnout i 17 na sherid hill. Krasna prejistena hranka! Hned vedle byl zlab “mrtve kravy”, kde byl borhak skoro co metr, tak jsem se nenechala dvakrat pobizet. Zde bych ocenila partaka KLuka, ktery mi nezapominal pripominat, ze si mam nezapomenout cvaknout. Hecli jsme se s Klukem na posledni 17 s trema hvezdickama Carpe Diem- to bude paradni tecka naseho vyletu. 27 m cestu zamerenou na rozvoj rovnovahy. Jeji linii v akci jsem pozorovala z poza otevrenych dveri latriny pod skalama. Ta bude- slibovala jsem si... Zvlastne naklonena cesta, ktera vyhazovala a kopala jak rohata. Nejspis jsem precenila pripravu na latrine a natesila jsem se tak, ze jsem se nemohla soustredit a balancovat v harmonii linie. Vypadla jsem asi 3 krat. Ale slaneni dolu bylo geologickou exkurzi do minulosti:) Jde videt ze jde o oblast s dlouholetou tradici. V mestecku je kafarnicka s lezeckyma vecickama a taky prima sedesatnik Bryce, ktery poradi i pohladi :) spat se da levne v kempiku, ktery je vlastne fotbalove hriste mistni skoly. Stoji to par korun a myslim, ze to nikdo nedela jinak. Fotky ma Kluk, tak dyz tak dodam casem, ale myslim, ze taky moc nefotil. Pardon.

A co dal? Je tady toho spoustu a misto pro vsechny :) pruvodce vetsinou maji podrobnejsi pro jednotlive oblasti v knizni podobe. Praktikovala jsem jako voditko knihu Classic climbing in New Zealand- maji ji skoro v kazde knihovne. Je to knizka spis obrazkova nez pruvodce, o historii a oblastech lezeckych, ale na konci kazde kapitoly je seznam pruvodcu pro danou oblast. Takze koho by to zajimalo, muze si sehnat... jinak nevim- natrefit nekoho primo ve skalach a koukat mu pres rameno :)... Na internetu neco sikovneho je na www.freeclimb.co.nz.

Dekuji vsem, co docetli az sem. Mejte se pekne, tesim se, a snad oprasime i nejake ty cesticky na bystricce? :)

Pro lepší rozlišení fotek přidávám fotogalerii z celého tripu zde: http://picasaweb.google.com/zuzajuch

| další...