Úvodem zdravím všechny horomilce a nejen z Kailasu. Pokusím se vybavit ze své obstarožní paměti nějaké postřehy k uplynulému tatranskému počínání. Odjížděli jsme z NJ 26.2. za časného kuropění v této sestavě – Onďas, Kuba, Domča, Pege a já. Docela svižným tempem jsme dojeli do Tatranských Matliárou a po zaparkování Jeníkovy limuzíny, jsme vyšlápli s těžce naloženými hřbety (s různým nezbytným i zbytečným matrošem) nahoru k Zelenému plesu. Mé ubohé astmatické plíce dostaly řádně zabrat, fuňel jsem jako nějaká vysloužilá lokomotiva v carském rusku. No i přesto jsme před polednem byli na Brnčálce a já zíral - tolik lidí pohromadě jsem tu ještě nezažil. Chata praskala ve švech, a také venku hafo všelijakých lidiček. Toť slovenští turisté zde měli zimní slezinu a dokonce i starý pán Gálfy k nim chvíli pohovořil (pzn. Ivan Gálfy – slovenská horolezecká legenda...).

Tvrdí a neunavní chlapi: Pege, Honza a Kuba po krátkém odpočinku a požití nadmíru zdravých a výživných uzenin se bezprodlení vydali nahoru přes Meděné lávky na Lomnický štít, kde strávili noc. Ráno potom vyrazili na Vidlový hřeben.

My s Dominikou jsme si ráno za slunečného počasí namířili na Kozí štít. Tři délky trojkového lezení na vrchol v prachovém sněhu byly zajímavé i tím, že nebylo skoro možné dát si dobré jištění. V jednom místě mi dokonce odkáplo z nosu i něco adrenalinu. Domča to přelezla bez problému, je velmi šikovná lezkyně. Na vršku jsme zobli něco sušeného ovoce, zrobili pár snímků, pokochali se nádhernými výhledy, pochytali i trochu bronzu ve tvářích a stejnou cestou sestoupili na chatu.

Domča při výlezu na Kozí štít

V úterý odjel domů Kuba a ve čtvrtek ráno i Doda. Další dny jsem byl s Olomočákama z mého bývalého domovského oddílu na Jahňačím štítě a Baraních rohách.

Ve čtvrtek jsme s Pegem lezli na jednu z Žeruchových věží. Byla to nádherná cesta v pevné a suché skále. Některé úseky byly pro mě dosti těžké a musel jsem se hodně snažit, abych je v pohorkách přelezl. S Pegem jsem lezl poprvé a musím říct, že je to profesionál a těžká místa přelézal naprosto suverénně a jištění zakládal s citem a logikou. Byla radost být s ním navázán na laně, užíval jsem si těch osm délek super lezby, ještě jednou díky!

Společný štand v předposlední délce s Ještěrem a Dančou - Žeruchovy veže

Pilířek pevný jako žula

Při slaňování z vrcholu do vysněženého a velmi strmého gajblu, Pegemu spadl foťák uložený do jím vlastnoručně zrobeném futrálku a v neskutečných kotrmelcích a saltech se odporoučel až do doliny. Pomyslel jsem si, je po drahém a kvalitním aparátu! Ale nakonec přežil bez úhony – neuvěřitelné!

Pege se ve svém článku zmiňuje o nějakých restdejích, ale opak je pravdou, neodpočívali vůbec. Oba s Onďasem každý den tvrdě makali v těžkých tatranských, převážně severních, stěnách. Musím před nimi smeknout helmu dolů, oba máte můj obdiv, jste dobří a to myslím naprosto vážně. Také jsem poznal partu Ústečáků, jsou to fajní a veselí ludé. Týden uběhl za trvale pěkného počasí jako voda a v pátek navečer jsme mazali domů.

Suma sumárum, byl to nádherný čas strávený v horách s lidmi stejného ražení.

Toť vše, howg dopsal jsem!

Aleš

| další...