V skromné sestavě, co se počtu účastníků týče, jsme v neděli ráno vyrazili opět dobývat Slovenské velehory Vysoké Tatry, konkrétně Dolinu zeleného plesa a její okolí.

kopské sedlo

Po tří hodinové cestě, která uběhla celkem rychle,( pro někoho málem skončila na benzince v Ružomberku:)) jsme kolem 11 hod. dorazili do Bílé Vody. Zaparkovali jsme mimo místní parkoviště, abychom se vyhnuli placení. A tvrdit s dvaceti kilovými batohy, že tam jsme jen na jeden den, by bylo asi trochu podezřelé.

Tak tedy s poctivě naloženými batohy na zádech ( někdo až na zadku:)) stoupáme nahoru směr Zelené pleso. Mezičas máme dobrý a kolem půl druhé přicházíme na chatu. Při nedělním odpoledni je ještě docela zalidněná, ale to netrvá dlouho. Ubytujem se v izbě č.4, chvíli spočnem a vyrážíme na průzkumnou procházku dokud je ještě světlo. Jdeme se podívat pod Žeruchovy věže a vybíráme varianty pro zítřejší lezení.

S Kubou chceme odpytlit Cestu cez knihu (V, Marec, Čiernik). Ovšem v lezečkách. Počasí nám přeje, je jasno, takže tomu nic nebrání. Onďas a Balet po menším váhání nakonec volí cestu Východná Ž.veža lavým žlabom ( IV, Bocek, Hofírek). Na chatě se setkáváme až po osmé večerní. Cesta cez knihu byla celkem bez problémů, co víc, je to moc pěkná cesta, různorodá co do typu lezení, dobře odjištěná – na každém štandu dva nové boráky, a dlouhá akorát. Kuba si sice sáhl na dno svého morálu (v rámci zimního lezení), po dolezení poslední délky:,, cesta je to pěkná, jen už mi pomalu docházel matroš a morál taky už nemám skoro žádný.“:). Z pohledu druholezce já jsem si tuto cestu užila, zásluhu na tom má ale hlavně to slunko, které nám umožnilo lézt v lezečkách. V páté délce, kde cesta v podstatě končí, jsme se pak rozhodovali jestli slaníme nebo dobijeme vrchol. Zvítězila varianta pro nás v té chvíli pohodlnější – slanit. Vrchol neuteče, navíc nejzajímavější lezecké úseky máme za sebou. Onďas s Balet na vrchol ale zamířili a úspěšně. Jen sestup měli trochu složitější a po tmě. Věřím, ale že to stálo za to, nic méně v Tatrách se se zatměním počítá. A co se samotné cesty týče, podle jejich slov byla jistě zajímavá, sníh i skála, i lezečky vytáhli.

Takže večer po dobrém jídle, buček a zelňačka aneb ,,rodinné balení 3litrový kanystr a po pár locích ohnivé vody jsme se přesunuli do vodorovné polohy.

Druhý den jsme s Kubou zvolili variantu méně skály, více sněhu:) a šli se podívat na žeruchovky z druhé strany, do Doliny Bielych plies. Nafotili kamzíky a pokusili se nastoupit na hřeben k Jahňačímu štítu od Kopského sedla. Cesta to nebyla nijak obtížná, téměř choďák. Cirka v půlce hřebene začínal být terén strmější, skalnatější a nedovedli jsme odhadnout časovou náročnost k vrcholu a na sestup. Rozhodli jsme se proto vrátit se. Jako útěchu jsme si vyšlápli ještě na Vyšné kopské sedlo, odkud pomalu začíná hřeben Belanských Tater (gabčiny-,,bjelanky“:)). Dominantou je zde Ždiarská vidla a Havran. Hladoví jsme pak skoro utíkali zpět na chatu. Onďas s Balet si na doporučení dali Cestu cez knihu. Spokojenost byla na všech stranách.

Večer jsme dali válečnou poradu. Onďas přišel s návrhem Stará cesta v Malém Kežmaráku. S Kubou jdou do toho. My s Balet máme několik variant. Nakonec volíme vyrazit na Svišťovku. Říkám si, vede tam turistka, tak bychom to snad mohly zvládnout.

K cestě a samotnému výstupů kluků na Malém Kežmaráku by bylo lepší, kdyby se vyjádřili sami, takže zde nechávám prostor..:) Já s Balet jakožto pozorující a případná navigace přes vysílačky, jsme to s nimi prožívaly se stejným napětím:).

A co se týče naší akce Svišťovka. Taky jsme se trochu zabály. Bylo tam pár nepříjemných míst. Ale zvládly jsme to. Vrchol dobyt, juch:)!

Další den už následoval plánovaný odjezd. Vzhledem k fyzické únavě jsme ho nakonec i uskutečnili, ačkoli se moc nechtělo. Co nás trochu utěšit mohlo, byla příchozí oblačnost a vidina termálů:).

Stará cesta

Jěště tedy vyjádření ku staré cestě, kterou sme lezli s jendou. Cesta to byla vskutku zajímavá. Nastoupili jsme ráno o půl osmé pod stěnu a skončili o půl šesté na vrcholu horního kežmarského strážníku. Cestu vybral jenda a cílem bylo odpytlení. Před dvěma lety se mu jí nepodařilo s fukasem přelézt pro množství sněhu, tentokráte sme se v určitých pasážích potýkali s jeho nedostatkem. A to hned v prvním těžkém a stěžejním místě, traverzu klasifikovaného za pjet. Jenda zde ukázal morálový přelez, ikdyž si myslím, že měl přitom škrabkání v mačkách o plotnu, též trochu v gaťách. Závěrečné "pič...", které zaznělo dolinou to mu bylo důkazem. Už samotný nález z klekodřepu byl supr. Ani nevim jak sem to přelez, ale v gaťách sem měl též, jak sem slyšel, že nemám padat, a něco a jakýmsi nestabilním štandu. Po tomhle místě nás čekaly travnaté police, za které sme děkovali velice. Trojkové místo nás dovedlo až ku koutu, který jak sme posléze zjistili nepatřil k naší cestě, ale k cestě diretisima. Jenda chvíli zvažoval, jestli vpravo, či vlevo, ale nakonec to bylo, jak vždycky zpívá janek ledecký, stejně rovno. Jedinou spásou toho odporně vyhlížejícího koutu, byla skoba, kterou tam dal snad pánbů. Přebušil to jenda, snad jako i další pasáže v cestě. Já sem si v koutě připadal spíše jak vklíněnec a né jak horolezec. Po tomhle nás čekaly jen dvě délky na vrchol v trojkovým terénu. Chvíli sme hledali, ale nakonec cestu ku vrcholu našli. Já sem už jen za šera za špagátem dolez. Nahoře sme se pokochali, byli rádi, vyčůrali a německým žebříkem se vydali na sestup. V zatáčce pod malým kežmarským strážníkem sme si aj vyzkoušeli cvičný pád, kdy sem se jaksyk zamotal do maček a už sem fičel z kopca důle. Rychle na břicho a zaseknout cepín. Tak samo to udělal jenda a tak sme to společně ubrzdili. Přece jenom ty horoškoly k čemusi byly. Na chatu sme přišli veselí, vyčerpaní, a jak ožralí z toho celého dne. Kdo delší cesty leze, ví o jaký stav jde. Padli sme ženám do náručí, pojedli večeřu, rubli ze dvě piva, trošec gořaly a natáhli sme haky v ložu, a v devět sme byli tuzí jak veky. Díky oujeji.

sportu zdar, kuba.

info o staré cestě (cesta č. 8):

http://www.tatry.nfo.sk/stena.php?kod=10720354:Ke%9Emarsk%FD-%9At%EDt-Mal%FD-Centrum:2513

foto a popis:

| další...