V sobotu ráno vyjíždíme ještě za tmy, ve složení: Onďas, Pege, Ločin, Doda, Kuba a já. Sněhu je tu poskromnu a tak se radujeme, že nemáme s sebou skialpy.. Mrzne až praští, je třeba se zahřát i vycházíme. Přes Jánošíkovy diery, je tu namzlo, místy vodnato a nejedna noha je smočena. Cestou necestou (spíš necestou a kopcem), šlapem na Malý Rozsutec. Konečně se nám otevírají daleké rozhledy, slunko hřeje, ale jen do té doby než vychladnem. Strmě sestupujem, abychom v zápětí mohly opět nabrat ztracené výškové metry, stojíme na Velkém Rozsutci. Rozhledy jsou překrásné, popíjíme čaj, kocháme se. Mačky jsou v teple batohu (a po zbytek výletu tam také zůstanou). Sil pomalu ubývá, stoupáme na Stoh. Zde sledujem  skoro západ slunce a prolíváme hrdlem ohnivou vodu, fotíme oddílovou vrcholovku, otužilý Loča se převléká. Dole v sedle je relativně rovno, i stavíme stany a v 6 hodin jsme už všeci zalezlí. Mrzne, Doda průběžně hlásí stav teploty venku. Kuba testuje nový spacák, „Hřej Josephe!!“ odpovědí je mu smích linoucí se ze sousedních stanů. A brzy všichni usínáme.

Ráno, „Z bot jsou lyžáky.“ hlásí Kuba, „Idem na sjezdovku“. Rychlovka vaření čaje a prcháme. Slunko je ještě ospalé, stejně jako my. Začínám se opět dostávat do provozní teploty. Míříme dál po hřebeni na Chleb. Lidu potkáváme více než včera. S vidinou piva scházíme k horní stanici lanovky, aaa Bažant a ještě k tomu zlatý!!! Chvíli se sluníme a pak splýváme s davem a stoupáme na Velký Kriváň. Rozhledy vskutku krásné a lidu jak na Václaváku. Hřeben je dále mírně zvlněný a tak je dostatek času rozhlížet se kolem. Posledním vrcholem je Malý Kriváň. Naše zraky naposledy hledí v dál a sledují Karákoram (nazval tak Kuba Vysoké Tatry). Zobnem ještě kousek čokošky, foto a frčíme dolů. Cesta po modré se táhne dlouho.. Startujem farokáry, po cestě ještě stavíme v kolibě na halušky a hodnotíme uplynulý víkend..

Terez

Odkaz na fotoalerii .

| další...