Mam teď zajimave obdobi: nalezam ztracene... Cesta do Rumunska ve mne probudila zase jedno ztracene a dlouho hledane....

a bylo tim nejlepsejsim napadem vzit s sebou na putovani knihu Karpatskych her . Kazdy ji zna, a kdo ne - ten at neceka, nebot jestli zeje v jeho zivote dira jako hrom nebo jen dirka jako po spendliku, tak ji hrave zaceli moudrost teto knihy.

Prochazime od pohori k pohori, od snehu do travy a od mrazu k vetru a kazdy vecer za tmy vlazime nase srdce nekterou z her teto knihy. Četl jsem ji poprvé někdy kolem 20-ti let a kvety myslenek mi dnes svou vuni oteviraji brany mnohem hlubsi, nez jsem si kdy predstavoval. Popis prirozenych detskych tulackych her a radosti, ktere se v dospelosti jen malokterym podari v sobe probudit – ti stastni se srdcem otevrenym jako dite si je mohou vychutnat plnymi dousky.

Petr Polak o knize:  „Snad nebude daleko od pravdy domnenka, ze ta energie vyvera z autorova zivotniho presvedceni, ktere se v jeho dile ozyva v tolika variacich: totiz ze svet je krasny a dobry – nebo snad lepe receno – ze krasny a dobry muze byt, kdyz se v nem krasa a dobro hleda.“.

My jsme se v Rumunsku rozhodli prozit si opozdene rijnove babi leto v horach na vychod od Fagarase. Skutecnost prvnich dnu nas vice nez prekvapila. Snih, kruty podzimni mraz (az minus 10°C), mlhy tak huste... Ale to byl ve sve podstate nas cil, protoze pokud jsme chteli zazit liduprazdne hory, tak jak je zazivali nasi predchudci v 80-tych letech, nebylo mozne jiti letnim turistickym chodnickem. A to se nam povedlo! Ve ctyrech pohorich jsme opravdu nepotkali ani zivacka, a i kdyby potkali, nerusilo by to tichou pokornou majestatnost nekonecnych Karpatskych hor. O prvni skalnaty hreben v Piatra Craiului (cteno pjatra krajulu)– kraluv kamen by se mohl clovek i riznout, druhe pohori Bucegi (cteno bucedz) se pry hodne zmenilo (lanovky, vysilace, chaty) – o to vice jsem rad, ze jdeme sami samotinci. Zatim mame velike stesti na utulny (refugia). Nove, o kterych jsme nevedeli a stare, z dusi utvarovanou za desitek let vdecnych srdci horolezcu i tulaku. Tim se za nami zavira brana turistickeho znaceni, za ktere jsem byl v huste mlze a snezeni chvilkami docela rad (hory jsou to vysoke az 2500m) a otevrel se rozlehly ocean hor Bailui . Zde by se tulak mohl ovijet kolem kopecku i tydny a nase cesta pres klikaty hreben byla moc moc usmevna. Jen ten kdo neco nachodil a ridi se lehkosti svych smyslu se tady neztrati a s citem sleza v mlze po hrebeni a neskonci v srazovitych dolinach. My jsme meli spis stesti, a tak proplouvame pohorim a po trech dnech hmatatelne krasy se ocitame u pohori Ciucas (cteno cukas). Lehke mrazeni pri potkavani medvedich stop jsem konejsil citatem: (volne z me pameti v knize) „nejdrive pevne uvaz velblouda a potom ho sver bozi vuli“, a tak jsme pevne vazali jidlo daleko od stanu a sverovali se vyssim silam.

Pohori Ciucas je posete obrovskymi slepencovymi skalnimi jehlami. Zde na konci nas na druhy den vyhani velmi tezke pocasi – vitr nas sfoukl z hrebene a snih zaval stopy. Uz nam chybeji posledni hory Siriu. Jidlo je, odhodlani je, sila je, ale presto se vzdavame. Museli bychom dva dny cekat ve stanu nez se prezene fronta, a tak volime ustup a Siriu pocka na dalsi cesty.

Dakove - Rumuni diky. Vsichni co jsme Vas potkali: mladi (diky za svezeni az k vlaku, rady kde, jak a co) starsi (diky za syr a svezeni, diky za rady a pristresi seniku), horolezci (diky za refugia pod skalami, nektere jsme otevirali z predposlednich sil), diky za schovivavost k nasi vyslovnosti – priste to bude zase o trochu lepsi.

Tesim se az se mi postesti se znovu vydat na cestu a jak se rad zbavim vystizneho prirovnani Miroslava Nevrleho: „muj hebkouchy bratricku“ ;)

Odkazy:

• - uplny denik cesty

• - foto na rajceti jsme vahali dat na oddilove stranky, ono to neni moc o lezeni...

• - mapy

• - odkaz na podobnou cestu kluku v roce 2000

• - Pzn. Odkazy v textu jsem vedl prave na stranky kluku, kteri se pred 10-ti lety vydali na podobnou cestu. Nas plan jsme si postavili sami, ale bylo prijemne nelezti podobny cestopis a rady se velmi hodily..., stejne tak musim podekovat za velice pekne zpracovani jednotlivych pohori viz. text.

| další...