a necekana dobrodruzstvi

Tak jsme konecne vyjeli. Ĺ˝el nezdarilo se hecnout jine ledomilce, toz pouze skromna vyprava – Pege a Doda.

Pocasi (v 5 rano na Makove) se nas snazilo od zapocate akce odradit, vanice jak cyp, cesta temer neprujezdna..., lec ridic nezlomne razil stopu, az prorazil do Bytce, a tam, jako mavnutim kouzelneho proutku, po snehu ani pamatky. No jo, na Slovensku prece letos nesnezi :-) 
  Na parkaci v Lyse Polane davame jeden kalendar do informacniho centra. Na oplatku nemusime platit parkovne, cimz jsme se necekane vyhnuli totalnimu bankrotu naseho 10ti- euroveho rozpoctu. Vylezli jsme Mrozeka a Kaskady – led misty mekci a dosti rozbity, bo tam do toho furt nedo mlati a kope (to mi nevadilo, jako ledovy zacatecnik su rada za kazdou ďuru). Pege si ovsem vetsinou nasel tezsi neďuravou variantu, kudy to nikdo jiny neleze (toz sem si aj zanadavala). 
  Po „rozlezbe“ je ponekud hodne hodin, toz jdem dal do Bielovodske, nekde prespat a rano na Źesky led. U hajenky nas zadrzuje zeleny obr a chce pet eur za pouziti taboriska, bo jinde pry spat nesmime, jsme prece v Tatranskom narodnem parku. Chvili diskutujeme a pak prislibime odevzdani hotovosti do hajenky, zitra. Pochodujem dal, mijime utulny senik kde by se spalo dozajista sladce, ale na taborisko je to pry jen slaba hodinka a navic tam muzem rozdelat ohen. slapem dalsi dve hoďky... taborisko pry musi byt za kazdym rohem a ten ohen bude fakt velky, vsechno tam za tech pet ecek spalime!
  Po dalsi pulhodine konecne v cili a vazne – ohromne kryte ohniste, dreva po kokot, pila, dokonce i erarni vidla na opeceni klobasky... honem sundavame batohy snasime vsechna tuha paliva na hromadu, Pege reze trisky... a … v kapse nenachazi zapalovac... Dalsi dlouhe minuty sacujem bagly prolezame vsechny kouty pristresku, lec po zapomenute sirce ani pamatky :-( Prichazi zlaty hreb vecera – luk, kolik a desticka (pry to ma byt vysusena lipa, hmm aspon si to predstavuju) a treme. Treme pulhodiny pricemz ruzne vychytavame techniku, treme hodinu a objevuji se prvni naznaky dymu, treme druhou hodinu a dymec je fakt husty... ale to je tak vse. Su vic unavena nez z ledolezeni, Pege uz tez nema ten elan co na zacatku, toz priznavame porazku, misto caje dame par panaku slivovice, ve spacaku pozvykame zamrzajici klobasku a jdem spat (Pege) a bdit (ja, bo se bojim medveda, ze prijde sezrat ten zbytek uzeniny, co mam za hlavou).
  Rano zaslechneme hlasy kolem prochazejicich horolezcu. Plni nadeje na ne misto pozdravu kricime, zda maji ohen? Nemaji. Takze k snidani misto caje opet panak, coz uz. Aspon se nezdrzujeme. Schovam esus, varic, bombu a podobne nelehke nezbytnosti do ďury a nalehko vyrazime k Źeskemu ledu. Nastup ponekud delsi, tempo pomalejsi, ale vysledek stoji za to! Mame pred sebou dlouheho krasavce a nevypada ani tak tezky jak jsme cekali. Navic sem uz tolik ledoborcu nedorazi, takze zadne flakani ve vymlacenych stupech a chytech. Pege je nadsen, me se to kupodivu taky libi cim dal vic. Toz vylezeme, slanime, dobre to je... a muzem dom.
  Jeste musim dodat, ze cestou zpet jsme skutecne zastavili v hajence zaplatit ty nekrestanske penize za jedine tatranske taborisko, lec zeleneho muze jsme nezastihli. Toz taky dobre :-)

  Źesky led, druha delka

  Zakourili jsme cely bivak, ale ohen se rozplynul v teplote minus 15.

| další...