Kdy: 25.-28.9. 2009

Kdo: Skupinka zlezajici vrcholky Julskych Alp prevazne po dvou koncetinach – Terez, Tana, Balet, Mirka, Onďas, Betka, Zbynek, Jenda, Loca
Skupinka popolezajici prevazne po ctyrech severni stenou Triglavu – Doda, Pege

JULSKe ALPY-TRIGLAV- Dobyvani trunu trojhlaveho boha

ŽIVJOT SLOVENIJA!

Ospale brzke rano na selce probehlo u vetsiny tak nejak jeste v podvedomi. Ja mela pocit, ze snad probuzeni jeste vubec neprobehlo a vsechny ranni stereotypy jsem provedla v nejakem delirku z predchoziho vecera s Gabcou. Samozrejme jsem zaspala, ale nikdo nic nepoznal, protoze jsem vse hbite dohnala za 5 minut. To vse diky Terez, ktera se pro me rano stavila a prozvanela veru vytrvale.

A jedem, vepredu On.Ďas, Betus, Balet, Jena, v tesnem zavesu Doda, Pege, Terez a ja a o 10 hodin pozdeji i Locin, Mirka a Zbyna. Cesta pobiha stale v delirku a v podvedomi, dokonce jsem byla pry i venku z auta.? Jedeme smer Viden, na hranice nekoordinovane, za hranicemi zacina pronasledovani cerneho jezdce. Ve Vidni jsme chytli ranni spicku, pronasledovani nabralo jiny rozmer a pozdeji jsme uznali, ze je Viden pomerne velke mesto.. Pres cele Rakousko jsme ficeli po dalnici, obcas se prihodilo i neco vtipneho. Treba kdyz jsme se na chvili dostali do vedeni a navigatorka mela veru co delat, aby vubec nasla mapu, a uz sjizdime z dalnice, abychom na ni mohli za nekolik malo minut zase najet zpet. Odhady na delku trvani cesty se ruznily, ale pohybovali se prumerne kolem 7-8 hodin, typuji podle vetru nebo nalady, kterou Onďas alias Mr. Propper podporuje Jupikem..

Prejeli jsem tedy slovinske hranice a do Triglavskeho narodniho parku je to uz kousek. Projizdime utulnym udolickem reky Bistrice, pruzracna, tyrkysova s kaminky barvy slonovinove kosti, ziva a ledova. Kolem uz se zacinaji rysovat skalnate horizonty zdejsich velikanu, ze kterych z auta vidime jen patky. Vrcholky hor jsou nam vubec relativne dlouho zahaleny mlhou. Jak vypada Triglav vidime zatim jen na obrazku u Aljazevova domu/ 1.015 m.n.m. Je to krasavec. Davame jedno LAsKO / zdejsi pomerne vydatne pivko a mirime vzhuru smer Bivak pod Luknjo /1.480 m.n.m. Ja zpetne hodnotim tento max. 2 km usek jako nejnarocnejsi z cele cesty, jak fyzicky tak i psychicky. Shledavam svuj sezónni tenink na place u Mokrosu jako nedostacujici, co hur, prostredi hospody se podepsalo i na plucku, takze vydychavam co 20 kroku. Kdyz jdu mam strach zastavit, ze uz se nerozejdu, kdyz zastavim mam strach se rozejit, ze se udusim cerstvym vzduchem. Povznesu-li se vsak nad tyto drobnosti a rozhlizim se kolem, vita nas otevrena naruc fascinujicich skalisek, jejichz krasu podbarvuji podzimni bukove lesiky na upati. Jako varovani potkavame jiz v udoli nekolik pomniku a pamatnich desek, jedna je zvlast „be carefull“- je na ni horolezec na rimse jak zatlouka skobu a pri tom pada na zada za sebe do nekonecna.

Pege a Doda sli skouknout cestu, co zitra polezou, my funime stale vzhuru. No ovsem ale Bivacek byl luxusni, nachytana destovka zasobovala celou vypravu po 4 dny bez ujmy na zdravi, dokonce i 15 kW solarni panel nechybel, nebo kolik to bylo Onďasu? Podkrovicko vice nez luxusni, ve kterem krome me nikdo nechtel spat, a po prvni noci vlastne nikdo nechtel spat vedle me, furt neco mleli o svrabu a krysach, nevim o tom… V bivacku se rozvalujem a kontrolujem zasoby na cely pobyt, Terez a ja statecne demonstrujeme sve v pytli na odpadky zavesenem na chalupe. Pege a Doda se vratili, povidame, planujem na zitra a docela brzo ulehame. V podkrovicku na vodni matraci me probudili v noci akorat dva slovinci, at se posunu, ze se zdrzeli dole na pive a ze proti cechum jinak nic nemaji. Svetle vyjimky, jak jsme usoudili z napisu ve slovinstine, neco o ceskych prasatech a ze delame neporadek a vedle toho byla nalepka. „ At zije Bohemka!“ jeste tak dopsal „ Banik P.co“ a muzem to zabalit.

Kdyz se rano v 6h zaciname sbirat, P&D jsou uz na ceste. My vyrazime z bivaku/ 1.480m. kolem 7.h smer sedlo Luknja/ 1.758. a potom feratka pres Plemenice na Sfingu /2.384 az na vrchol vrcholu Triglav/ 2.864 celkove prevyseni 1.384m pokud se nepletu. Do sedla se soupame sotolinou, dva kroky nahoru, te posunou o 3O cm dolu. V sedle navlikame sedaky a helmice a vyrazime. Prekvapive prijemne stoupani, me osobne krapet znervóznovaly volnejsi stupy a chyty, a kdyz jsem mela pocit ze uz jim zacinam duverovat, vytrhla Baletka pode mnou za skaly zeleznou kramli, jejda… Betus jako vedouci vypravy mlzil od zacatku tak skvele, ze se Balet dokonce pres ta mlecna oblaka prestala bat vysky. Feraty, resp. zajistene useky cesty, jsou podle mapy na 3 mistech. Nekde opravdu neni treba se cvakat, ale zelezny drat nebo kramle docela prijdou vhod k pridrzeni. Nekteri si celou cestu ani jednou necvakli. Vyskove metry ubihaji rychle, co krok to metr a tak neni divu, ze kolem obedu jsme na vrcholu. Nadherny vyhled do sireho okoli trochu mlzi mliko, ktere nam jej nedovolilo shlednout ani na vterinku. Svaca, Locinuv vitecny vrcholovy caj s cukrem a citrónem, razitko, cvaknout si Mirabelky, vrcholove foto tak, aby tam s nami nebylo vsech 50 lidi co posedavalo kolem a jdeme na pivo na Kredaricu, Triglavski Dom/2.541/ gdo nemal Lasko nevje co je laska, i za 3.6o,-. Jdeme, resp. prekracujeme, vyhybame se, podlezame davy lidi kteri jdou s nami a hlavne proti nam. Deti, psy, ferratovy set s obemi zajistenymi karabkami, duchodce, Nordic walking hulkare, snad i Terryho Foxe jsme potkali na tomto kratkem, ale nejdesivejsim useku cele cesty. Chytame signal, take cesta P&D podle svedectvi z vysilacky, ktere jsme poslouchali jak telenovelu na pokracovani, nebyla zadny med. A to jsme pry slyseli jen pilotni dily. Zvlast oblibeny byl dil.:“ Kurva Dodi polez“ nebo „ zbyvaji mi posledni 3 metry.“

Sestupujeme dolu Pragem, never ending story. V udoli nabirame vodu z Bistrice a stoupame domu. Kolem 19h. mame kontaktaz s P&D, vystup byl uspesny, zustavaji na Kredarici pres noc, pivo 3.60,- „Oni k.rvy“, my varime valime se v Bivaku „ My k.rvy“. Vecer hrajeme Zbynovu oblibenou hru co vypravela sestrenice Mirabelka a kdyz uz nic nevypravela tak varime caj, caj ovocny, caj s cukrem cerny, caj s tangem… Kolem 21h padame unavou do spacaku, ale nic, nemuzem zabrat ani hovno. Zteinovani se prevalujeme az dorana, na ktere se tesime tak, ze nemuze uz nikdo ani dospat…

Rano, stale jeste nabuzeni teinem, mame sice problem s nohama, ale hned jakmile uvarime horky caj s citrónem a nasnidame, vyrazime zdolat dalsi vrchol. Stenar/2.501. Ze zacatku to jde ztuha, u nekoho to jde vlastne celou cestu ztuha. P&D vybehnou rano na Triglav a pres Plemenice budou sestupovat, Zbyna a Mirka s Berryho heslem:“ Mladi kupredu, stari tam kam patri.“ Si davaji vylet za krasami triglavskeho narodniho parku, kolem koryta reky. Setkame se vecer v Bivaku.

Na Stenar psali ze sedla Dovsska vrata/ 2.176 1hod. 30 minut, rubrup za 40 minut jsme tam, byl to ryze chodacek, jeden z mene narocnych vystupu. Vyhledy byli o neco lepsi nez vcera. Kolikrat clovek nemohl ani rozeznat, co jsou jeste hory a co jsou uz mraky, krasa. Plesa jsme videli, potom tri hrebeny, ktere svym tvarem jakoby se navzajem kopirovali svym tvarem, ale velikosti byly odstupnovany, to byste museli videt, no nadhera. Nahore samozrejme vrcholovka, svaca, po vcerejsi cajove genocide si davame jen horkou vodu z termosky, Jena a Onďas si davaji discothekove razitko na ruku, pri cemz si pecjatkou malem jiste prorazili zapesti. Mame sraz s Bobuli na pive- Pogacnikov dom /2.050. Maji zavreno, a tak se spolecne vydavame na cestu zpet pres Bovski Gamsovec/ 2.392. Nadherny vystup, zajimavy, exponovane useky, realitivne bezpecne, ale adrenalinek jakysi i brnknul, na vrcholu jsme byli konecne sami, dokonce se nam odhalil na chvili i vyhled na Triglav a svitlo slunicko, zdejsi ptactvo nenazrane sezralo Betkovi kureci rizek.“ Ja jsem se tak lekl, ze jsem to i vyfotil“. A sestup dolu byl akorat. Chvilemi jsme sli dokonce i po trave a potkali jsme tam kozoroha, byl to fakt kliďas pohodar, stal na cesticce a zral travu a divil se jako, co tam chceme, kdyz jsme sli bliz, tak si jen poposel na bezpecnou vzdalenost 2 metry a zral dal travu.

Pred 17h. jsme byli v Luknji, pak uz jenom slyzovat po sotoline domu na barak, kde jsme se privitali i s navrativsi P&D a Zbynou& Mirkou. Pak uz jen same prijemne veci, sdelovani dojmu, hodnoceni akce, nase polni vyvarovny a caj- neurazi, potesi.

Rano vztavacka v 7h. pobalit, uklidit a dolu. Naposledy jsme prosli laskyplnym objetim s drtivym stiskem. U Aljazeva jsme dali jedno Lasko osedlali koraby a jedem. Na cestu se nam udelalo krasne azuro, podzimni vitr lechta barevne listi v lesich, jenz projizdime, krasa nesmirna, ze by clovek az zatlacil slzu, ze uz musi jet domu. Formaci sjednocujeme az za hranicemi, kde se rozhoduje o spolecne veceri. Smazak a Starobrko u Mikulova. Vic nez jedno pivo je pry hazard s ridkou stolici, ale klidne to riziko podstupujem. Postupne se loucime a rozchazime, domu kazdy po vlastni ose. Terez ridi, tak si davame jeste jedno na cestu a vyrazime posledni, i pres to, ze je terez uz od rana nervózni, bo jede do skoly. Za 5 minut po rozjezdu se to zacina rozjizdet. Tak jeď jeď jeď… Pege v kufru objevil kristalove pruzracny poklad, ktery prece nenechame zkazit a co je v brisku uz ti nikdo nevezme Cestou jsme navic probrali spoustu temat, a spoustu z nich jsme dokonce i vyresili, mam pocit.… V NJ je kolem 21h. uz mrtvo, ale prece to jdem / P&D a ja/ zkusit jeste do Pomnenky, na stastny navrat a na chut. A doresit vyrcene otazniky..

Celkove akci hodnotim vice nez pozitivne, jo.

Spontanni vyplachy behem cesty tam i zpet:

Onďas: „ Jak se tak na sebe divam, jsem se moc nepoved.“

Betus: “Jak spi kozorozi?“

Tana: „ V porovnani s Rakouskem mi ŹR prijde jenom jako.“

Mirka: „ Kde mam svoji casovanou bombu?“- myslena netesnici kartuse na varic

Vtipecek betus: „GPS- Gde P.co Sem?“

Onďas do vysilacky:“ Kde jste“

Doda:“ Jsme za vami.“

Za nimi jede nejaka miniatura v brcalovezelene metalize- like a zabicka.

Onďas:“ To male, zelene?“

Doda v aute do vysilacky:“ Nekdo se nam tady vysral, mysleli jsme, ze jste to vy.“

Vsemi deseti napsala T8na- omlouvam se pokud nektere skutecnosti a pravdy budou pozmeneny nebo zkresleny, ale nekdy mam problemy se zacyklenou realitou  Pripominkujte v komentarich.

Uzitecne info: 

Cestovat do Julskych Alp je vhodne vozem a to pres Viden, Graz, Villach a Mojstranu. Hned za slovinskymi hranicemi se vjizdi do temer osm kilaku dlouheho tunelu (za prujezd je nutne zaplatit 6,50 Euro), hned za tunelem se odbocuje doprava na Kranjskou Goru a Jesenici a odtud je to jiz kousek do Mojstrany. Z Mojstrany nas cedule navedly primo k Aljazevu Domu pod severni stenou Triglavu. Nedojde-li ke komplikacim, nemela by jizda podle predpisu zabrat vice nez osm hodin i s prestavkami.

Ohledne spani mnozi varuji pred skvotovanim parkovist a prilehlych lesiku kvuli ostrym a nekompromisnim strazcum Triglavskeho narodniho parku. Koncem zari nebyl tento problem aktualni, spousta lezcu a turistu spinkalo vedle svych farokar aniz by je nekdo rusil. 
Kazdopadne vrele doporucujeme Bivak pod Luknom vzdaleny dve hodiny chuze od Aljazeva Domu. Je zde otevrene podkrovi pro pripad destive noci, travnaty placek pro zevlovani, vareni, kochani se severni stenou trihlave hory, ci spinkani pod hvezdami. A jako bonus filtrovana destova voda (pila jsem ji i bez prevareni a nic spatneho to se mnou neudelalo).
Spat se da samozrejme take na Aljazevu ci na Triglavskem domu na Kredarici, ale levne to neni. (Kredarica: 12 ecek na Alpenverein, 20 ecek pro ostatni).

V okoli je rada paradnich castecne zajistenych, misty exponovanych turistickych tras, lze v pohode projit bez sedaku (mapu mohu pujcit). A samozrejme uchvatne lezecke moznosti na kvalitnim neoklouzanem vapne. S lezeckym pruvodcem to neni jednoduche, podle mych informacich vysel jeden na cele Slovinsko a sehnat jej je orisek. 

Zde je par odkazu na webove stranky zamerene predevsim na severni stenu Triglavu:

http://topo.uka.pl/content/topo/triglav/triglav.php
http://www.pzs.si/
http://www.plezanje.net/climbing/index.asp
http://www.summitpost.org/mountain/rock/150787/triglav.html
http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=635
http://www.geocities.com/b_pecar/bavarska1.html


BAVARSKA SMER + DOLGA NEMsKA, 1000m, IV+
Pege a Doda, 26.9.2009

Nastup cesty lze najit pomerne snadno – primo pod nejvyraznejsim kotlem ve stene (Źerny Grben), v miste nastupu je navic pamatecni deska dvou slovinskych horolezcu.
Prvni delky vedou primo vzhuru - nejprve kominem, dale stenou, pak nasleduje traverz doleva do vyraznych spar usticich pobliz dna Źerneho Grbene. Odtud dalsi traverz doleva (pozor, neprehnat to) a nekolika jednodussimi delkami vzhuru. Zhruba po 500m lezeni je mozne traverzovat opet doleva a dokoncit vystup cestou Zimmer – Jahn Exit (300m). My jsme se rozhodli pokracovat v delsi, o to vsak krasnejsi prime variante (pravdepodobne Dolga Nemska). Tato varianta pokracuje po hrane vicemene primo nahoru. Asi 100m pod koncem steny se cesta staci doprava a sikmo nahoru, posledni 2-3 delky vedou systemem kominku lehce vpravo od linie cesty (vice variant). Cesta konci asi 300m pod samotnym vrcholem Triglavu na znacene pesine traverzujici nad severni triglavskou stenou (pro turisty dikybohu uzavrena). Exponovana pesinka vede buď doleva na Kredarici (Triglavsky Dom) – asi 45minut chuze na nefungujicich bolavych nozickach, nebo doprava do sedla Lukna – vyrazne delsi streka, po 13hodinach lezeni temer neschudna.
Co se matrose tyce, tahli jsme sadu frendu, vklinencu a abalaku, par skob (nepouzili jsme), smycky, karabiny, expresky. Celkove vzato, meli jsme toho vice, nez bylo treba, ale lezec nikdy nevi... K obcerstveni nam stacily 2 litry vody a pul stangle salamu, bo na piknik stejne nebyl cas. 

Zazitky a dojmy:

Tisic metru je tisic metru... to neni prdel. Vystup nas stal necelych trinact hodin zivota, nastoupili jsme v 6:30, dolezali kolem 19h, takze doslova od usvitu do soumraku. slo by to asi trochu rychleji, kdyby Doda nebyla tak pomala a nebala se sólovat jednoduche delky. 
V ceste je prekvapive mnoho skob ruzne kvality, sebevrazi si vystaci s par expreskama a nekolika frendy (meli jsme cest to spatrit na vlastni oci). Predevsim v horni polovine cesty jsou prekrasne delky po kvalitnim kompaktnim vapne, dole to taky neni zadna hruza, cekali jsme vetsi kamenolom. 
Hodi se vysilacky, prvolezec muze prozrazovat pikantnosti lezene delky, jistic muze hlasit, ze dochazi lano, prvolezec muze oznamovat, ze nema a zatim nebude mit stand, jistic muze hlasite propadat panice, oba mohou picovat a castovat se lichotivymi sluvky. A vsichni ostatni clenove oddilu, jsou-li zrovna v dosahu signalu, se mohou vyborne bavit vysilanim Radia Pege a Doda.

A jako bonus jedna hlaska z puli steny:

Doda (po petistech metrech lezeni):  "...a nevezmem to tady tim kratsim utikacim traverzem, kdyz sem tak pomala?"

Pege: "V zadnem pripade. Chtelas severni stenu, tak mas severni stenu!"

Fotky bohuzel nemame bo se nam ve stene posral fotak tak jen pro pocit foto  webu (Ivan Skuliber):

Źervena modra je Baverska cesta, zluta nas dolez a zelena traverz kolem cele steny na Kredaricu.

| další...