Catalunya 2009

Shrnout mesic straveny cestovanim a lezenim po Katalansku ( spanelsko) neni ukol snadny, avsak budu se vam jej snazit v nasledujicich radcich alespon trochu priblizit.

Priprava na vylet netrvala nikterak dlouho. Cirka tri tydny pred odjezdem jsme zacali davat do kupy lokalitu, kam bychom mohli zajet zalezt a poznat zemi evropskou a jeji kulturu. Po tydnu a prvoplanu jet do Francie, jsme meli dva tydny pred odjezdem zabukovane letenky zpatecni z Prahy do Barcelony na termin od 20.srpna do 17.zari. Cesta mela zprvu smerovat podel pobrezi na jih k mestu Alicante a Valencie, kde jsou zajimave lezecke oblasti, avsak vse dopadlo jinak.

S batohy nabalenymi, kazdy cirka po 23 kilech, odletame z letiste ve ctvrtek 20.srpna smer Barcelona. Po priletu se zaciname aklimatizovat na mistni velmi slunecne pocasi ( ve stinu 35 °C) a prvni dva dny travime na plazi v Castelldefelds na jihu Barcelony. Prvni bivak na svahu nad mestem. Z Barcelony vyjizdime stopem smer mesto Tarragona, kde travime noc, a pul dne na mistni plazi. Batohy stale tizi, snazime se dodrzovat siestu a rezim pitny, ktery je na vyprahlych silnicich pri stopu docela nutny. Vodu cepujeme, kde se da, benzinky, sprchy na plazi, hydranty ve mestech. Kruzberk to neni. Z Tarragony se presouvame stopem do mestecka l´Aldea. Mlady Marokanec nas vysazuje ve stredu mesta v sedm na vecer, bivak cislo 3 nachazime v nedalekem opustenem olivovnikovem poli – finka. Rano po snidani se vydavame na stopa, je nedele, lidi moc nestavi, na ceste vypek. Po hodine a pul zastavuje passat, sedame dovnitr. Zacinam mou klasickou frazi “no comprendo espanol, do you speak english?“, odpoveď zni “Bratislava, Slovakia”, „ty mluvis cesky?” „no jasne, jaj, do pici.” Posleze zjistujeme, ze nasednutim do tohoto vozu, zacina nas prvni velky zlom na vylete. Slovak Peter, zijici v zemi deset let, nas po rozhovoru odvadi od puvodniho zameru jet na jih, z duvodu sucha, vetsiho tepla a nedostatku vody, a navrhuje, ze nas zaveze do blizkych hor na zapad od pobrezi. Po minute rozvahy souhlasime a po koupeli v mori nasedame do auta, vecer jsme na miste. Misto zvane Les Olles se nachazi mezi vesnicemi Bot a Horta de San Joan ve vyznamne vinarske oblasti Terra Alta ( zeme vysoka). Vsude kolem skaly, hory, pole s vinicemi, mandlovniky a olivovniky, a dostatek vody. Zakladame bivak cislo 4 (pod stropem jak svina) a na miste zustavame nasledujici dva dny. Potok stekajici z kopcu na tomto miste vytvoril koryto s vanami, nekde hlubokymi az deset metru. Vzal jsem plavecke bryle, vyuzivame toho a potapime se. Na misto zde chodi plavat lide z okoli, potkavame zde i Źechy, kteri zde prijeli za sberem vina. Na dalsi dny se premistujeme do vesnice Horta de San Joan, ktera je vzdalena cirka pet kilometru. Zakladame bivak cislo 5 (za kostelem), a jeste ten vecer stihame koncert barcelonskeho klaviristy v kostele sv. Salvadora, kde se seznamujem s konzulem pro ceskou republiku a starostou Horty. V Horte pusobil v roce 1909 malir Pablo Picasso, je zde i muzeum s jeho obrazy (pouze repliky). Jeden den vyhrazujem pruzkumu mistnim skalam Roques de Benet v pohori Els Ports, kde se tyci obrovske masivy slepencovych vezi. Prolezame krizem krazem severni cast steny, nenalezame vsak zadne cesty. V pruvodci, ktery je k dostani v obchode pak zjistujeme, ze jde spise o vicedelky (150 – 250 metru) z vetsi casti po vlastnim, navic se zde sutr dost sype, usuzujem, ze tady z lezeni nic nebude, rozhodujem se pro presun. V Horte jeste stihame navstivit koncert mladych muzikantu z Tarragony, hrajici prevazne reggae. Vinem z mistniho velkoskladu jsme se dostali do pohoda a aj trochu pokrutili. Akurat nam nesedela moc doba, kdy se hralo, koncert zacinal 23.30, coz obvykle spime, jiny kraj.

Jako nahradni plan volime presun na sever, budeme se snazit odjet do pohori Montserrat, ktere jsem jiz navstivil v minulem roce, lezeni je tu dost. Po ceste bychom meli prejizdet pres pohori Montsant, kde jsou take lezecke oblasti, snad se nam podari neco najit.

Vydame se tedy z oblasti Terra Alta pres vesnici Bot do mestecka Gandesa. Noc preckavame za kapli na kopci nad mesteckem. Poryvy vetru jsou dnes dosti silne, kraj je mene kopcovity, dosahne tady vitr od more, ktery se vzdy od odpoledne zveda. Marne zkousim poustet draka, nalezeneho na mistnim smetisti. Vecer div neodletime i se stanem. Z Gandesy mirime do vesnice Miravet. Vesnici proteka reka l´Ebre, tak sedmkrat sirsi jak Odra ve Studence. Dominantou je mistni templarsky hrad, kde take nachazime po dva dny naseho pobytu prijemny bivak cislo 7. Odpoledni siestu travime na mistnim namesti, tady potkavame Jirku Jenicka, adrspasskeho lezce, ktery prijel do Miravetu za praci (poznal jsem ho hned, mel ceske sandale). Promlouvame spolu az do vecera a dozvidame se spoustu zajimavych veci o zivote ve spanelsku. Radi nam taky, kde by se dalo v Miravetu zalezt. Jeste ten vecer nachazime malou odjistenou skalku pod hradni zdi. Pred spanim jsme si vylezli kazdy dve kratsi cesty a byli radi, ze snad konecne zalezem. Po snidani vyrazime hledat skaly ku lezeni, po hodine cesty, dochazime k sutru, nachazime slanaky, pod nami aj boraky, a cesty. Lezem do vecera, cesty dobre, matros tez. Spokojeni se vracime do Miravetu. Vecer travime s Jirkou pod hradbami. Po testovani mistniho piva a hasise, se z dialogu stava spise Jirkuv monolog. Ve tri rano se loucime, unaveni jdeme spat. Na pristi den zahajujem presun. Na radnici navstevujem internet, zjistujeme veci do skoly, dopisujem denik, pred polednem se jdeme umyt na mistni koupaliste. Pri vstupu nas oslovuje plavcik. Vidi batohy, pta se odkud jsme, my ze z Źech, zacina na nas mluvit cesky. Dozvidame se, ze kluk je z Paraguaye, studuje v Praze a do spanelska si jel vydelat na semestr. Promlouvame, plaveme, zve nas na obed. Po delsim case mame jidlo z talire, gracias. Odpoledne se loucime a vyrazime z Miravetu stopem pres Móru d´Ebre, kde dokupujeme jidlo v mistnim obchoďaku za lacno (krosny zteskly), a dale pres Móru la Nova do Falsetu, kde zacina nas druhy velky zlom na nasi ceste.

Je ctvrtek 3. zari, uplynuly nam dva tydny pobytu, dva tydny nas jeste cekaji.

Z Falsetu jdeme na dalsi stop. Chceme se dostat vice na sever do vesnic, lepe se zde nocuje. Pri prechodu silnice nam stavi auto, sedi v nem dva mladi kluci Ricardo a Paul, oba spanele. Paul mluvi anglicky, rozmlouvame, kam jedem, co tu delame ( jiz stoparska klasika, chytnul jsem jiz nektera slovicka jako: estudiante – student a escalador – lezec, ktera pri rozhovoreh hojne uzivam). Vysvetlujeme, ze jsme prijeli za lezenim a ze hledame nocleh ve vesnici. Po kratkem rozhovoru u auta nam Paul rika „ would you like stay at home?“ po trech sekundach odpovidame „yes!“. Ocitame se tedy v male vesnici Vilella Baixa v tesne blizkosti pohori Montsant a taktez v regionu zvanem Priorat, ktery je uznavanou vinarskou oblasti cerveneho vina. Vsude kolem jsou skaly, hory, kopce. Vyfasujem vlastni pokoj pro hosty, tj. bivak cislo 8. U vecere se schazime s Paulovymi prateli Markem a Satim. Paul s Markem maji zakladni matros na lezeni, nabizeji nam, ze na zitrek muzeme spolecne vyrazit do lezecke oblasti Siurana. Sati nam dodava pruvodce a vecne rady. Po snidani se schazime, nasedame do auta a vyrazime tedy pres Vilella Altu, Poboledu, Cornudellu de Montsant na kopec do vesnice Siurana. Refugio (ubytovna pro lezce) je jiz delsi dobu zavrene. Je zde vsak kemp, ktery v 90. letech zridil Toni Arbones, guru mistniho lezeni. Fotime si pruvodce, prochazime vesnici a kochame se vyhledy na kopce, udoli, skaly. Odpoledne nachazime sektor k lezeni. Cesty vyborne, matros je rozdilny. Na jednu stranu tady jsou uklonene plotny z jemnozrnejsiho slepence (conglomeratu) s dirkami, na druhou stranu je tu zlutocerveny snad jakysi tvrdy jilovec, hranaty, obcas s dirkami. Lezeme cele odpoledne, domlouvame se na dalsi nocleh u Paula. Vecery probihaly ve stejne rezii, kdy jsme probirali cesko-spanelske kulturne narodnostni rozdily vetsinou s dobrou veceri.

Tady bych shrnul cast textu do obecneho vykladu, jelikoz zazitku bylo pri vela.

V Baixi jsme nakonec zustali cely tyden a objevovali lezecke oblasti v okoli Montsantu. Dva dny jsme stravili nad vesnici Cabaces, kde jsme si vyborne zalezli na plotnach.

Po Cabaces jsme zavitali do vesnice Margalef. V mistnim refugiu jsme si poridili pruvodce a objevili dalsi vybornou oblast, kde si clovek dobre zaleze. Jsou zde plotny s dirkami s klasifikaci 4 az 5+ a dalsi sektory, kde se stupnice zvysuje az do klasifikace 8c+ / 9a, silene stropy. Do jednoho se mi podarilo nalezt sparou, vybojoval jsem ctvrte preso a pak uz jsem nechapal. Dobre si s nama zalezli i Paul s Markem a aj jakesi zkusenosti metodicke jsme jim predali, hlavne jak se jisti a slanuje s osmou (kterou jsme tam nikde nevideli) a zakladni lezecke povely jako: jistim, lezu, dober, povol, sedam. Lezli jsme hlavne pres tyden, na skale tudiz skoro nikdo nebyl. Vsude jenom klid, skaly a priroda.

Po tydnu stravenem ve Vilella Baixi jsme se rozhodli premistit do kempu v Siurane. Byla zde vyborna dostupnost ke skalam. Dokoupili jsme jidlo na zbytek pobytu, ktere spolu s nami Paul dovezl na kopec. Zde jsme se rozloucili. Denne jsme chodivali lezt, poznali spoustu novych cest a lidi. Obcas nam trochu sprchlo, protoze v tu dobu prichazel i do spanelska podzim. Po tretim dnu jsem se uz na zadnem chytu moc neudrzel a ruky jsem mel poradne zmasirovane. Źtvrty den nam pres noc sprchlo, sli jsme se tedy podivat do sektoru, kde je znama La Rambla 9a (v roce 1994 vyhlasena jako nejtezsi sportovni cesta na svete), tak jsme jenom cumeli. Ten den jsme Siuranu opustili a zacali sestupovat na bus do Cornudelli. Po ceste nas nabrali manzele z Belgie ve skodovce a svezli nas pres Cornodelu, Reus do Cambrils. Prespali jsme v kempu ukryti mezi opustenymi karavany a rannim vlakem prejeli do Barcelony. Od vlaku jsme se propletali ulickami od oblouku Arc de Triumf pres starou ctvrt Barri Gotic, vysli si na pevnost Montjuic, u olympijskeho stadionu dali siestu a pres Narodni muzeum Katalanska a park Joana Miró se dostali zpet na nadrzi a odtud na letiste, kde jsme byli na vecer. Źekal nas posledni dvanacti hodinovy bivak a to na lavicce v odletove hale terminalu 1. Stridali jsme se ve spanku, dopisoval jsem denik, cetl sem. V osm hodin rano prisel cas odbavit se, predtim jsem jeste hledal pred budovou osobu, ktere bych daroval nas zustatek hasise, ktery jsme nechteli prevazet v batohu. Podarilo se a hned bylo o jeden dobry skutek navic. V deset hodin se letadlo vzneslo. Jelikoz bylo docela zatazeno, nesly videt vrcholky Alp, ktere jsou na teto trase z letadla tak famózni. Po dvanacte hodine jsme v Praze, busem jedem na nadrazi, kupujem v obchode rohliky, cesky chleba, tatranky a dalsi nami oblibene vyrobky obsahujici cukr, dva lahvace a s listkama usedame do vlaku. Celou cestu prevazne jim, gabca dopisuje denik, je ve skluzu. Na vecer jsme v Ostrave svinove, kde dobu potrebnou na vyckani prijezdu osobniho vlaku vyplnime jednim cepovanym radegastem v mistni nadrazce. Vecer jsme oba doma.

Cestou jsme dost fotili a nektere dobre fotky se podarilo poridit i Markovi ( http://kailas.rajce.idnes.cz ). Cesta nas prisla vcelku nizkonakladove, kdy jsme za zpatecni letenky dali kazdy neco malo pod tri tisice a na miste nechali za jidlo zhruba dvanact stovek na osobu (v batohu jsme privezli zakladni jidlo tak na tyden) a dvanact stovek za ubytovani (kemp), pruvodce a dalsi veci.

Poznali jsme Katalansko, spanelsko, skaly, hory, mesta, vesnice, pole, vinice, lidi a lezce a taky sami sebe.

Dekujem Berymu a Davidovi za zapujceny matros, Kailasu, Paulovi a Markovi za cas ve Vilella Baixi, lidem co nas vzali do auta,

gracias a la vida a lezu zdar

| další...