Vsechno zacina budikem. Je tri rano a po rychle nocni vajecine utikam s tezkym batohem na Shellku, kde nas ma vyzvednout Zbynek se svym korabem. Ten je na miste i s Balet, akorat Onďas nikde. Po chvilce mi to neda a volam mu. Onďas je po hlase silne nevyspaly "tyvoe ja sem zaspal" (az po trech dnech a jedno zaspani navic prisel na to, ze mu nefunguje reproduktor na telefonu :)). Nevadi, jedem pro Mojmira, a pak ho vyzvednem, rikam. Takze odjezd nakonec probehl vicemene hladce. 13ti hodinovou cestu si zprijemnujeme koupackou v Lucernskem jezere u mestecka Sisicon.

 

 

 

Poustime se do toho a zjistujeme, ze jsme si vybrali nelehky orisek. Zaroven se od Adama (diky mu za jazykovou podporu) dovidame, ze chata nahore je obsazena do posledniho luzka. Nevadi, pokracujeme! Po prekonani vysvihu mijime kótu 4000m a potkavame prvni slunecni paprsky, ktere nas bicovaly az do konce dne. Nasledujici nemene lehky vysvih nas obdaroval pohledem na nejvysse polozenou chatu v Evrope Regina Margherita (4556m), coz nam napumpovalo novou energii do zil.  V tu chvili uz jsme vedeli, ze ji dosahneme, jen nikdo nevedel kdy a jak. Posledni pulkilometr vysky byl ve znameni zelvi chuze a nekonecne zavisti skialpinistovi, ktery kolem nas probehl jako by sel na Lysou. Nakonec po deseti a pul hodinach uporne chuze jsme dosahli vrcholu. Nahore nas cekal nekonecny vyhled na Itaskou stranu Alp a silny vitr.

   

 

 

Cesta ubiha v klidu az na malinkou komplikaci. Na Rakousko Nemecke hranici nas odstavuji rakousti policiste z duvodu absence rakouske dalnicni znamky. Zbynek dela, ze nerozumi a v klidu popojizdi az nakonec rady ke stopce, kde poslusne uvede vozidlo do klidu, a pak plynule unika do Nemecka, kde uz na nas nemuzou. V brzkych rannich hodinach dorazime domu. A tos to je asi tak vsechno.
    Zaverem bychom chteli podekovat tem, co nam pujcili nejaky ten matros, bez ktereho bychom asi neprezili :) tzn. Pege,Berry, Aďos a Zbynek. Diky.