Ahoj lidi, stastny navrat a plno zazitku jen ve zkratce.

Na taboriste v Kaiserbunu jsme prijeli kolem 9te ve ctvrtek. Cesta dlouha asi 400km (5hodin jizdy). Postavili jsme stany za brutalniho vichru. Osobne jsem nahazel do stanu nekolik valounu a basu piv a Dodu, nez jsem si dovolil vypnout plachtu. A zacalo chcat. Spani nadherne, vedle nas otevreli Kuba, Kuba a Anicka hospodu "U Colemana" a huronsky sevel, misty prehlusovany stavenim dalsich stanu za deste, byl slyset az do 2-he.

Rano azuro a hned po snidani vyrazime do steny Vordere Stadlwand. Slezame kazdy jednu cestu delky asi 100m a zacina poprchat. Za deste mizime na previsou oblast Semmering, a tady se ve dvou cestach totalne odvarime. Vedle nas si postavili stany Brnaci z VHSky Andy a Komis a ocekavajice napor jejich novacku na vicedelkove cesty, jsme se zapletli do maleho vecirku. Do jejich "maleho stanecku" se vmisilo v zaveru vice nez 20 lidi.

Rano chcije, toz postupne uvolnujeme atmosferu v hospode "U Colemana"  a predhanime se, kdo vylije ze stanu vice litru vody. Kytara zni a prehlusuje bubnovani kapek protekajicich stanovou plachtou. Mokre uz je vse, ale nase nalada se slastne podvoluje kytarce a hektolitrum bezoveho caje. Odpoledne jdeme znovu na Semmering, kde zklamane klopime hlavy, nebot ten je pod snehem. Nase zraky se upiraji do dvou mistnich muzeii a nakonec se do vecera toulame v Hollentalu a hledame cesty na zitrejsi utok. Steny 300m kolem ticho a ani zivacka, nahore snih, no proste nadhera.

Vecer jsme ozeleli vecirek, a doufame v lepsi pocasi... A je to tu rano modro, okamzite lacni nabihame do skal a do vecera se nam podari vylezt kazdemu dve linie. Zazitky jsou obrovske, expozice neskutecna a dojmy explozivni, toz take je tady to lezeni, toz to my tady nejsme naposledy.

Aj se nam podarilo neco vyfotit , i kdyz foceni z lezeni chybi, ale neni nac koukat, je treba vyzkouset...

| další...